Se svým mužem a dětmi bychom si přáli domeček, nicméně se nám nepodařilo dosáhnout na hypotéku – a museli jsme tak vzít zavděk i panelákovým bytem. V paneláku jsem vyrůstala, tak jsem byla zvyklá, že sousedi všechno slyší – a ví o vás víc než vy sami. Ale ani přesto, že jsem na to byla zvyklá, jsem si na to nemohla zvyknout. Kdybychom bydleli v domečku, nemusela bych brát na nikoho ohledy nebo si dávat pozor, abych náhodou své sousedy něčím nepohoršila.
Bydlení v paneláku
Takže jsem všechny uctivě zdravila, mé děti jsem také instruovala k tomu, aby byly k sousedům slušné a ochotné, a tak jsme zatím neměli jako rodina s nikým problémy. Myslela jsem si, že už nás tak začali brát a žádné překvapení nás tedy nečeká. No, to jsem ještě netušila, jak „potěším“ souseda, který bydlí pod námi. Byl to takový nerudný starší pán, nikdy jsem neviděla, že by se usmál, na pozdrav vždy jen něco zahuhlal. Děti se mu spíše vyhýbaly, protože se ho bály. Bydlel sám, jako starý mládenec.
To osudné odpoledne jsem měla prací náladu, tak jsem se pustila do třídění prádla. Zrovna mi doprala pračka se spodním prádlem. A jelikož jsme na paneláku a sušičku jsem neměla, tak jsem měla jedinou možnost – pověsit prádlo na šňůru na balkon. Jak jsem jej věšela, zrovna přijel manžel z práce, a jelikož jsem měla otevřené dveře na balkon, vznikl průvan a dveře se s celkem velkou ránou zavřely. To by zase tak nevadilo, spíše byl problém, že jsem se hodně lekla. A jak jsem se lekla, vypadla mi z ruky moje opravdu sexy tanga, které jsem si brala jen na výjimečné události.
Tanga ve vzduchu
Nezbylo mi nic jiného než jen sledovat, jak ta lehoučká tanga plachtí vzduchem. Modlila jsem se, aby dopadla na zem pod balkon, abych pro ně mohla jednoduše sběhnout. Ale ne, nebylo mi přáno. Má tanga se zachytila na muškátech souseda, který bydlel pod námi. Chvíli jsem přemýšlela, co budu dělat, jestli bude vhodná strategie mrtvého brouka. Jelikož jsme ale bydleli úplně nejvýš, tak bylo jasné, že sousedovi hned dojde, kde se tam ta tanga vzala.
Nepřehlédněte: Anička (36): Ve hlasové schránce mého šéfa skončilo něco, co se tam nikdy nemělo dostat. Doufám, že to nikomu nepustil.
Tak jsem sebrala veškerou odvahu a na souseda zazvonila. Otevřel mi se svým známým pokleslým výrazem. Ale v průběhu vysvětlování, proč jsem přišla, jsem sledovala, jak se mu obličej mění a on začíná být v rozpacích. Odešel na balkon a když se vrátil, třímajíc mé spodní prádlo v dlani, poprvé jsem na jeho tváři viděla úsměv. Dokonce zalaškoval něco v tom smyslu, že kdybych chtěla dojít na kafíčko, že to klidně můžu udělat přímo a nemusím mu na balkon nic házet. Ale jestli chci, že se příště rozhodně zlobit nebude.
Tak jsme se společně zasmáli a od té doby, když souseda potkám na chodbě, tak se potutelně usmívá. Stali se z nás dokonce přátelé a mé děti se ho již nebojí.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
