Tereza (32): Ze dvou nápadníků jsem si vybrala toho atraktivnějšího. Asi to nebyla nejlepší volba

Život píše spoustu příběhů. Co člověk, to jiný osud. Tereza po svých zkušenostech nyní přemýšlí, že při volbě životního partnera sáhla nejspíš vedle. Dá se to ale ještě napravit?

Byla jsem čerstvě po vysoké škole, diplom ani nestihl ještě uschnout a už jsem nastoupila do prvního zaměstnání. Jako kreativní člověk jsem hýřila nápady, takže jsem se v reklamní agentuře cítila jako ryba ve vodě. Bylo to moc fajn období, kdy jsme s kolegy jezdili na víkendové teambuildingové akce. Moc ráda na to vzpomínám. Možná i proto, že jsem se během nich sblížila se svým současným manželem. Jenže každá mince má dvě strany.

Láska jako ze žurnálu

Když jsem začala s Romanem chodit, cítila jsem moc šťastná, že si vybral právě mě. V práci byl považován za velmi atraktivního muže – a všechny mé kolegyně po něm vzdychaly. Proč by také ne, Roman je vysoký a urostlý sportovec s hřívou černých vlasů. Však to zpočátku ani nemohly vydýchat, když se dozvěděly, že já a Roman tvoříme pár. Pak se ale situace uklidnila a byly jsme opět dobré kolegyně.

V době, kdy jsem chodila s Romanem, se o mě zajímal ještě jeden muž – Jirka. Byl členem týmu copywriterů, takový nemastný, neslaný. Sice psal texty jako Shakespeare, ale vůbec mě svým vzhledem nezaujal – menší postavy se začínající pleší. Není tedy divu, že jsem dala přednost Romanovi, kterému se vůbec nemohl rovnat. V té době mě opravdu nezajímalo, že se o Jirkovi říká, že je hodný a spolehlivý.

Roman vyhrál – a já jsem byla v sedmém nebi. Jirka se smutně stáhl do ústraní a nadbíhat mi přestal. Za nějaký čas jsem ho viděla chodit s takovou obyčejnou holkou, se kterou se také později oženil. I my s Romanem jsem do toho praštili a vzali se. Je tedy fakt, že to byla hlavně proto, že jsem byla těhotná a čekala naše první dítě.

Kde se stala chyba?

Martínek se narodil tři měsíce po svatbě a já jsem byla hrdá maminkou. I Roman byl rád, i když viditelně méně nadšeně než já. V práci postoupil, a stal se tak odpovědným za spoustu projektů, takže na naši rodinu mu zbývalo čím dál tím méně času.

Kromě toho musel jezdit utužovat pracovní vztahy na teambuilding. To mi hodně vadilo, protože to bylo něco každou chvíli. Jednou šel s kamarády slézat stěny, jindy pořádal florbalový turnaj, příště zase cyklovýlet do nedalekých hor. Já jsem se pochopitelně akcí účastnit nemohla, když jsem měla doma malé mimino.

Čtěte také: Katka (25): Za svou minulost tvrdě platím, nedokážu přítele přesvědčit, že už jsem jiná.

Občas ve městě potkávám Jirku s jeho manželkou a dvěma malými dětmi. Jedno je ještě v hlubokém kočárku a starší synek jezdí na odrážedle. Na Jirkovi je vidět, že se ve svých dětech a ženě vidí. Teambuildingy ho nezajímají, neúčastní se jich. Z agentury odešel na volnou nohu, aby se mohl více věnovat své rodině.

Přemýšlím, že jsem možná ve výběru životního partnera udělala chybu. Kdo to ale tenkrát měl vědět? 

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT