Tereza (27): Zamilovala jsem se do syna svého přítele. Jeho reakce, když to zjistil, byla naprosto nečekaná

Jako dvacetiletá studentka medicíny jsem si začala vztah se starším mužem, který učil na naší katedře. Samozřejmě jsme to všechno tajili, ale protože jsem ho vážně moc milovala, školu jsem opustila a začala navštěvovat jinou. Už jsem se nechtěla dále skrývat. Ani po třech měsících se ale stalo něco nečekaného.

Seznámím tě s rodinou

Můj přítel Josef byl o třicet let starší a byl to vdovec. Měl dva sny – a s těmi mě chtěl seznámit, na což jsem se docela dlouho dopředu připravovala. Chtěla jsem na ně udělat dojem, nechtěla jsem u nich vzbudit pocit, že jsem s jejich otcem jen z nějaké vypočítavosti a pro peníze, tak to totiž opravdu nebylo. Dlouho jsem to setkání oddalovala, ale chtěla jsem Josefovi udělat radost, a tak jsem zatnula zuby a připravila pro jeho syny skvělou večeři. Oblékla jsem se do svátečního a netrpělivě očekávala jejich prvotní reakce.

Všechno bylo jinak, než jsem předpokládala

K mému údivu proběhlo všechno skvěle. Oba synové se ke mně chovali hezky a byli zdvořilí. Zvláště pak mladší Ivan. Přišlo mi, že se mu líbím i jako žena, ale nijak zvlášť jsem nad tím nepřemýšlela. Večer proběhl skvěle a mně spadl obrovský kámen ze srdce.

Nechceš zajít na kafe?

Po pár týdnech jsme společně s Josefem, Ivanem a rodinou staršího syna Pavla odjeli na chatu do Českého ráje. To už jsem brala hodně vážně, přeci jen jsem měla začít patřit do rodiny oficiálně. Po tom, čím vším jsme si prošli, přes utajování našeho vztahu až po změnu mé školy, už jsem nebyla jen milenka, ale oficiální partnerka.

Ten víkend byl ale nakonec zlomový úplně v něčem jiném. Ivan mi začal být stále bližší, hodně jsme se spřátelili, a když jsme se vrátili domů, pozval mě na kafe. Trvalo mi dva týdny, než jsem se mu ozvala, že bych na kafe zašla. Dnes toho nelituji.

Jak to přijme?

S Ivanem jsem nic neměla, až do doby, kdy jsem si byla jistá, že to tak chci. I když mi to trhalo srdce, rozhodla jsem se dát nám šanci, přeci jen Josef už v budoucnu děti nechtěl a já, jako mladá žena, jsem logicky po rodině toužila. Strašně jsem se bála, jak to Josef přijme a zda nebude navždy zničen jeho vztah se synem.

Obavy se nepotvrdily, Josef nám to vlastně schválil, věděl, že bychom spolu nemohli být navždy. Požehnal nám – a dnes se tomu všemu společně smějeme.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu