Máma je pro dítě samozřejmě tou nejdůležitější osobou. Ale díky otci získávají děti mnoho dalších vlastností, které jim maminky nepředají tak dokonale. Role otce pomáhá dětem rozvíjet samostatnost, vybízí je k převzetí odpovědnosti, a také ke svobodnému objevování světa.
Otázka rodičovství
Před narozením dítěte se vztah tatínka k dítěti samozřejmě uskutečňuje prostřednictvím matky. Už v té době by měl otec fungovat jako podpůrná osoba pro oba, pro matku i dítě. Pouto mezi otcem a dítětem se utváří ještě před jeho narozením, pokud se tedy tatínek aktivně zapojuje a vytváří se svým potomkem vztah, zatímco je v matčině lůně.
Ve chvíli, kdy dítě přijde na svět, okamžitě se vytváří pouto také s otcem. Jejich vztah je podporován malými činy, které zahrnují například braní dítěte do náručí, utišení jej při pláči nebo spaní s ním v posteli. Dítě se tak cítí v blízkosti otce bezpečně a příjemně. Později si pocity pohody a bezpečí spojuje už jen s vůní a hlasem svého tatínka.
Máma versus táta
V první fázi růstu dítěte je důležité ponechat otci dostatek prostoru, aby se také mohl aktivně podílet na výchově dítěte. Když se otec účastní malých každodenních úkolů, dítě ho vnímá jako osobu, se kterou je v blízkém, propojeném vztahu a otec se pro něj stává stejně důvěryhodnou osobou, jako je matka. Zajímavé je, že právě tyto pocity pomáhají dítěti budovat pevný základ sebejistoty. Role otce vytváří jakýsi stabilní třetí „prostor“ k přirozeně pevné dvojici matky a dítěte.
Dnešní tátové
Současný a aktivní rodič je ústřední postavou v životě dítěte. Je-li svazek těsný, pak je otec osobou, která předává hodnoty, stanovuje limity a vede dítě po správné cestě. Vzdálená a autoritářská role, kterou v minulosti otcové často přebírali, se změnila na těsnější a láskyplnější pouto. Dnešní otcové sdílejí s manželkami mnoho úkolů, mezi něž patří kromě jiného také aktivní přístup k výchově dětí.
Vzor, stabilita a sebejistota
Muži, kteří přebírají i tradičně ženské role, jako je například výměna plen či krmení dítěte, mají nesmírně pozitivní vliv především na emoční vývoj dítěte. Děti, jejichž otec je aktivně zapojen do výchovy, mají v životě lepší výsledky než děti, u kterých během vývoje postava otce chyběla. Kromě toho mají tátové nezastupitelnou úlohu během dospívání. Děti, které vyrůstají bez otce, obvykle vykazují poruchy chování během dospívání, protože jim chybí stabilita, sebejistota a důvěra.
Je dobré připomínat si důležitost interakce mezi otcem a dítětem, protože právě ona zásadně pomáhá dítěti rozvíjet svou vlastní osobnost a pěstovat v sobě důvěru, která je nezbytná pro přizpůsobení se vnějšímu světu.
