Táňa (36): Dorazila jsem na poradu v práci se zpožděním a nečekaným dárkem ve vlasech

Mám tu nepříjemnou vlastnost, že všude chodím zásadně pozdě, a to i na důležité akce nebo porady v práci. Moje přímá nadřízená si toho sice už nevšímá, šéf celé naší pobočky ale tuhle nedochvilnost u zaměstnanců přímo nesnáší. Snažím se tedy vždy dorazit včas, když s ním máme jednou za měsíc poradu. Ne vždy mi to ale vyjde podle plánů.

Už zase pozdě

I když jsem si nastavila budík o něco dříve, i když jsem měla nachystané věci na oblečení a vlasy jsem si umyla den před tím, podařilo se mi opozdit se a na poradu jsem zase dobíhala s vyplazeným jazykem. Ani jsem si nestihla vzít podklady z kanceláře a už jsem slyšela ty uštěpačné poznámky, že zase jdu pozdě.

Co to tam máte?

Seděli jsme ve velké zasedačce, bylo nás tam asi dvacet a jako první mluvil náš pan velký šéf. Potom měla prostor moje vedoucí, která mě vyzvala, abych něco k danému tématu také řekla. Postavila jsem se tedy, zapnula si notebook a začala jsem s prezentací k tématu. Všimla jsem si ale, že mě vůbec nikdo neposlouchá a každý se na mě podivně dívá, někteří si špitali mezi sebou a dvě kolegyně ukazovaly na hlavu. Znejistila jsem, protože to vypadalo, jako by chtěly říct, že jsem já na hlavu. Podle všeho jsem ale mluvila k tématu, takže jsem to nechápala.

Nedalo se to ale vydržet, a tak jsem se zeptala úplně otevřeně, co se děje, že by bylo fajn, kdyby dávali pozor. V tom se mě šéf zeptal, co to mám na té hlavě a zda jsem se dneska už viděla v zrcadle. Tak jsem si do vlasů sáhla a záhy vše pochopila.

Tím parkem už nepůjdu

Cestou do práce jsem to vzala zkratkou přes náš park, který je plný holubů. Zdá se, že jeden z holubů vykonával potřebu zrovna, když jsem procházela a v tom spěchu jsem nezaznamenala, že mi na hlavu něco spadlo. Navíc jsem měla ve vlasech čelenku, která většinu zachytila, takže jsem si v klidu nakráčela na poradu s pokálenou hlavou od holuba.

Následně jsem byla požádána, ať si to jdu umýt a kolegyně to vzala za mě. Příště parkem už jenom s čepicí!

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu