Honza, přezdívaný Johnny, byl kluk se špatnou pověstí, stěží takový muž, kterého si ženy berou, aby vytvořily harmonické manželství a rodinu. Jenže v sobě měl něco, co Táňu (30) přitahovalo tak moc, že láska zvítězila. A dokázala se vypořádat i s jeho horší stránkou.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Zlobivý drsňák
„Johnny byl stěží ten vhodný „materiál“ pro kluka, se kterým nevinné holky chodí,“ usmívá se Táňa, „bohužel měl něco v sobě… a to něco bylo silné a pro mě určující,“ začíná se svým příběhem.
„Seděla jsem před domem, kouřila a stačilo, aby prošel kolem mě.“ Sexy oholená hlava, tetování, náušnice, piercing, moderní oblečení a sebevědomí na rozdávání. Zkrátka kluk, kterého by si vyhlídlo mnoho dívek právě proto, že přitahuje svým drsňáctvím a „zlobivým“ způsobem života.
Byl o 8 let starší než Táňa, v té době mu bylo 26 let. „Hej, já jsem Johnny,“ zavolal jednou na Táňu před domem a široce se usmíval, „žiji o pět vchodů dál.“ „Jsem Táňa,“ řekla stydlivě, „byla jsem tak šťastná, že mě oslovil!“ Celou noc potom strávili chatováním. Byl strašně vtipný a milý. Když se potkali druhý den, tentokrát už na společné cigaretě a povídali si o filmech, jemně Táně zastrčil pramínek vlasů z obličeje zpět za ucho.
„Nikdo by si asi nepomyslel, že někdo tak drsný, může být zároveň tak jemný a sladký,“ usmívá se Táňa. „Můžu tě zase vidět?“ zeptal se Johnny tiše. „Málem jsem omdlela radostí,“ pokračuje Táňa, „co třeba v pátek?“ Jenže rodiče už si jich všimli. „Drž se od něj dál,“ důrazně Táně domlouval otec, „je na tebe příliš starý a je součástí špatné party. Chceš skončit na ulici zfetovaná? Nebo ve vězení?“ táta byl opravdu naštvaný.
Táni rodiče znali Johnnyho mámu, hodně pila a sama říkala, že její syn je jeden velký problém. „Jenže mě před ním nezachránilo nic. I kdybych stokrát chtěla, bylo to prostě silnější,“ pokračuje Táňa, „takže hned v pátek jsme se samozřejmě sešli. Břicho jsem měla plné motýlů a strašný strach, že se ztrapním,“ vzpomíná. „Tati, mám volno, jdu ven s kámoškama,“ zavolala Táňa do tichého bytu. „Nebuď venku dlouho,“ ozvalo se zpět.
Zakázaná láska
Když Johnny přišel do parku, hned jsem mu řekla, že táta nechce, aby se stýkali. „Já vím,“ řekl, zatímco ji objímal. „Včera večer přišel k nám domů a řekl mi, abych tě nechal na pokoji.“ Tomu Táňa nemohla uvěřit. Táta zašel tak daleko, že si byl s Johnnym promluvit? „Víš, v minulosti jsem byl dost problémový,“ povzdechl si Johnny, „ale snažím se změnit… Potřebuji někoho, kdo mi opravdu věří.“ „Věřím ti,“ řekla mu Táňa. „Neuměla jsem vysvětlit proč, ale prostě jsem mu opravdu věřila,“ říká.
Táně bylo 18 let, takže si v zásadě mohla dělat, co chtěla. Nikdo jí Johnnyho nemohl zakázat, jen ji všichni prosili, ať ho nechá být. Po čtyřech měsících jejich vztahu se ovšem věci změnily. Johnny najednou neměl čas a zájem trávit čas společně s Táňou. Začal chodit po hospodách a pouštěl se do opileckých rvaček. Někdy po něm nebylo ani vidu, ani slechu i několik dní.
„Začala jsem si dělat starosti, že jeho dřívější chování nebylo až tak úplnou minulostí,“ pokračuje Táňa, „a to mi ještě kamarádka řekla, že ho viděla s nějakou blondýnkou!“ Asi je pravda, že Johnny není chlapec, který by se někdy usadil, chodil jen s jednou dívkou, a podobně. Táně to trhalo srdce na kousky. Pak za ní přišla dokonce Johnnyho sestra, aby Táně řekla, že její bratr pro ni opravdu není dost dobrý. Že si prý zaslouží něco lepšího.
Táně z toho bylo smutno ještě víc. „Když se Johnny konečně objevil, vše jsem mu ve vzteku řekla. Nezapíral. „Vždycky se tak snažím, a nakonec prohraji,“ Johnny bojoval se slzami a prosil Táňu o odpuštění. Chtěl, aby byli opět spolu.
Doma – a pod zámkem
„Hodně jsem o tom přemýšlela,“ říká Táňa, „většina žen by ho asi kvůli nevěře opustila, ale já nemohla. Byla jsem jediný člověk, který mu stále věřil.“ Nakonec Táňa přišla s plánem: „Ano, budeme spolu. Ale pod podmínkou, že si najdeme byt a budeme bydlet spolu.“ „Budu v domácím vězení?“ zeptal se Johnny trochu vesele a trochu ironicky. „Ano,“ odpověděla Táňa s úsměvem, „budeš se mít kam vracet z hospody a budeš muset!“
Začali spolu bydlet. Johnny to zpočátku považoval za příliš těžké, vzdát se kamarádů a nočního života. Ale jako zázrakem se vše postupně začalo zlepšovat! Místo toho, aby si stěžoval, že je doma, začal si to Johnny užívat. Dokonce se naučil ovládat pračku a občas se pustil i do vaření. Divili se všichni. Už spolu s Táňou byli rok a půl, a občas Johnny zašel někam s kamarády. Ale žádné rvačky ani pitky přes celou noc se už nekonaly! Vracel se poměrně brzo domů.
Zlatí chlapci
Po dvou letech se dokonce začali bavit o dítěti. Táňa bohužel třikrát potratila, ale Johnny jí uklidňoval: „Po tom všem? Věř tomu, že osud to pro nás udělá!“ usmíval se.
A stalo se. Syn Honzík se narodil ve 26. týdnu a lékaři měli o jeho zdraví obavy, něco nebylo v pořádku. „Bála jsem se, že Johnny půjde okamžitě pít,“ říká Táňa, „ale zůstal celou dobu s námi a podporoval nás. A věřil, vlastně věděl, že všechno bude v pořádku.“ A nakonec měl pravdu. A později jsme chtěli mít další syny.
Možná je to extrémní řešení, dát si partnera pěkně pod zámek, ale mohl odejít kdykoli. Jen se rozhodl, že zůstane. A dokázal konečně i sobě, že se může změnit!
