Tamara (37): Jsem závislá na sexu. Poradím vám, jak zakrýt nevěru

O panenství jsem přišla ve dvaceti letech. Poté už se rozjel kolotoč, který neumím zastavit. Bez sexu si svůj život nedokážu představit. I když je pokaždé doba, kdy se dokážu ovládnout a být s jedním mužem, nikdy to nevydrží dlouho.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Ve vztahu prostě potřebuji zažívat něco víc, než mám. A nevěru se mi daří dost dobře maskovat.

První sexuální zkušenosti

O panenství jsem přišla až ve dvaceti letech, kdy jsme jeli s rodinou a přáteli k moři. Chodili jsme tam na diskotéky a já doufala, že si najdu nějakého super kluka. Pan Úžasný se objevil hned druhý den po příjezdu. Měli stan hned vedle nás a celou dobu po mně pokukoval. Byl to ale Nizozemec, a tak jsme si moc nepovykládali, já totiž neuměla anglicky víc než pár vět. Večer jsme se potkávali na diskotéce.

Jednou jsme si trochu připili a šli jsme oslavit krásný večer na pláž. Tam se odehrála moje první sexuální zkušenost. Nebylo to nic moc a bolelo mě to. Navíc jsme vůbec nemluvili, bylo to zvláštní. Druhý den si mě ale vyhlédnul a trávili jsme celý den spolu. Večer už se mi to líbilo mnohem víc. Zjistila jsem, že milování je velmi příjemné. Změnilo mi to život.

Partner mi nestačil

Po příjezdu domů jsem chvíli smutnila, že je můj Romeo tak daleko. Rozhodla jsem se, že si smažu jeho kontakt a že zůstane v mém srdci jako krásná vzpomínka. Zanedlouho jsem si našla přítele. Ze začátku jsme se milovali i pětkrát denně, což mi velmi vyhovovalo. Navíc se nebál různých poloh a nebyla s ním rozhodně nuda!

Vše se ale postupně měnilo, když jsme spolu začali bydlet, a potkávali se tak jen navečer po práci. Najednou jsme si nebyli vzácní. A on často na sex neměl ani chuť a raději sledoval fotbal v televizi. Prostě mi to přestalo stačit. Cítila jsem, jak začínám být protivná a nevrlá. Prostě mi chybělo mužné obětí a pořádné pomilování. Nějaké vlažné milování ve stylu „musí to být, tak pojď“ mi prostě nestačilo. V práci si všimli, že chodím jak tělo bez duše, a ptali se mě, co mi je. Jenže vysvětlujte vesměs mužskému kolektivu, že vám prostě ve vztahu neklape partner. To se nedalo. Jednou jsme šli po práci na kafe a svěřila jsem se jednomu kolegovi, který se kolem mě pořád motal, že mi prostě partner nestačí. Neměla jsem v úmyslu ho podvést, jen jsem se snažila tu situaci celou pochopit. Kolega mi řekl, že to má doma stejné. Od té doby jsme si začali psát téměř každý den po internetu. Naše konverzace se z obecné roviny za chvíli přenesla na mnohem peprnější témata.

Kolega to se mnou umí

Jednou po práci jsme spolu zašli na kafe a rozhodli se, že se pojedeme projet na nedalekou přehradu. Nikam jsme ale nedojeli. Bavili jsme se zase o těch našich peprnostech, a tak prostě zastavil na nejbližší lesní cestě, kde jsme si to pořádně „vyříkali.“ Uměl to se mnou parádně. Rozhodně v sexu nehleděl na sebe a snažil se, aby nejdříve několikrát uspokojil mě. A navíc nádherně voněl. To byla vražedná kombinace. Jeho obětí bylo tak pevné, a sex si opravdu užíval. Byla jsem z něj úplně vedle. Od té doby se pravidelně scházíme a nezávazně spolu spíme.

Jak to zamaskovat?

Oba dva jsme usoudili, že jediné, co nám ve vztahu s našimi partnery chybí, je sex. Takže nemáme v úmyslu je opustit a začít žít spolu. Myslíme si oba dva, že jsme velmi podobné povahy, a tak by nám to neklapalo. Každý z nás se proto vrací ke svému partnerovi, který prostě sex úplně nemusí. Začali jsme ale řešit, jak to udělat, aby na to partneři nepřišli. Během doby, co spolu spíme, máme celou sérii „opatření.“

Naše desatero

Máme takové svoje desatero, které dodržujeme.

Pokaždé s kondomem. Přes to prostě nejede vlak. Někdy stihneme i dvě čísla, a tak jsme pořádně zásobení gumovými potřebami.

Nikdo z nás se nezamiluje. Pokud by se tak stalo, musíme si to hned navzájem říct a ukončíme to.

Sprcha je nutnost. Většinou se scházíme někde v autě, takže jsme si pořídili kempingovou sprchu. V zimě je to bezva vzrůšo, mýt se někde uprostřed přírody teplou vodou venku. Stejně jsme rozpálení, tak nám to nevadí.

Dvojité oblečení. Když si kupujeme oblečení do práce, pokaždé dvakrát. To zpocené nebo špinavé pak přimícháme k prádlu. Doma oblečení navíc vysvětlujeme jednoduše – v práci se potíme a chceme vypadat jako lidi.

Žádné škrábání.

Žádné cucfleky.

Žádné zprávy. Když přijedeme domů, nepíšeme si sladké zprávy o tom, jaký kdo byl. Vyhýbáme se tak podezření od našich partnerů.

Žádné parfémy. Ráno se samozřejmě do práce navoníme, ale odpoledne si dáváme pozor, abychom na sebe nedali parfém znovu. Šlo by to poznat.

Žádná rtěnka. Podobné je to i se rtěnkou, kterou prostě jen tak nesmyjete. Než se sejdeme, mažu si většinu make-upu. Rozhodně nechci, aby jej jeho partnerka našla na jeho oblečení.

Jenom v přírodě. Nechodíme spolu nikde na místa, kde by nás mohl potkat někdo známý. Pokaždé si zajedeme do přírody, kde nás nikdo neuvidí.

Monika (44): Udělala jsem něco, co mi dcera asi nikdy neodpustí. Stojím si ale za svým a udělala bych to znovu.

Zatím se nám daří vše zamaskovat. Konečně si připadám dobře, a svému muži doma jsem dobrou a vyrovnanou partnerkou. Jsem ráda, že se můžu „vyblbnout.“ Sex prostě k životu potřebuji, a tak jsem se rozhodla, že si ho budu dopřávat, a přitom se snažit svého partnera neranit. S kolegou v práci zažíváme divoký románek jako z filmu, a doma jsme za poslušné beránky. Doufám, že to takto bude ještě dlouho fungovat.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT