Jarka (42): Můžu opustit po letech manžela, i když je těžce nemocný?

Jmenuji se Jarka a je mi 42 let, jsem již třiadvacet let vdaná, naše manželství bylo vždycky poměrně spokojené a klidné. I když i mezi námi se občas objevily mráčky, vždycky jsme všechny problémy ustáli. Když ale naše jediná dcera odešla na internát, zůstali jsme s manželem sami a náš vztah začal skřípat výrazněji.

V té době jsem si našla milence – a jsem s ním dodnes. Mezitím se však staly věci, které mě nutí přehodnotit celý svůj dosavadní život.

Nemoc, která nám změnila životy

Milence mám už téměř šest let, a jsem do něj stále více zamilovaná. Už několikrát jsem dokonce vážně uvažovala o tom, že od svého muže odejdu, protože poté, co se dcera odstěhovala na internát a dojížděla domů jen na víkendy a svátky, se mezi mnou a manželem vytvořila velká propast – a já už jsem po těch letech nebyla schopna ji překonat.

Útěk k milenci se mi zdál jako dost dobrý nápad, cítila jsem se lépe a ani mi nevadilo vést dvojí život. Do doby, než jsem si ale uvědomila, jak moc svého milence miluji. Před dvěma lety jsem už byla naplno odhodlaná, že požádám o rozvod a začnu žít se svým milencem. Všechno jsem měla naplánované, jenže osud to chtěl jinak a úplně za mě změnil všechny plány. Během preventivní prohlídky si totiž můj manžel vyslechl krutou diagnózu.

Lékař mu našel rakovinu, a to už v pokročilejším stádiu. Přišla doba, kdy jsem ho prostě nemohla opustit – a musela jsem se o něj začít starat. Svůj vztah s milencem jsem odsunula na vedlejší kolej, ale neukončila jsem ho úplně.

Čtěte také: Ema (18): Bojím se zahájení sexuálního života.

Co bude dál?

Manžel za ty dva roky bojuje a zuby nehty se drží. Když se podařilo rakovinu zahnat na ústup, začaly se ale přidružovat další problémy, a dnes na tom můj muž není moc dobře. Je z něj v podstatě ležák, i když chodit může, nemá na nic energii a moc se mu ven nechce. Stále se o něj starám, dcera mi hodně pomáhá, já však stále ve volných chvílích utíkám za svým milencem a mám jej pořád stejně moc ráda. Chtěla bych s ním žít a pořád se nevzdávám naděje na nový život, zároveň však vím, že nemohu nyní opustit ten starý a svého manžela v tom všem nechat.

Pokud se ale velmi rychle něco nestane, asi se z toho zblázním. Mám pocit, že už dál nemůžu.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu