Mám pětadvacetiletou dceru, která už má sama šestiletého syna. Stále se však chová, jako by jí bylo patnáct, je nezodpovědná, tropí samé hlouposti a není schopná najít si ani slušné zaměstnání. Bydlí i se synem u mě, ale mě už dochází trpělivost.
Tento článek vychází z reálného příběhu zaslaného naší čtenářkou. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Někdy mám pocit, že to snad ani není mé dítě. Dceru musím v jejích letech někdy doma dokonce zamykat. Stydím se to přiznat, ale nejspíš jsem ji nedokázala sama pořádně vychovat. Nevím už jak dál, mám se snažit napravit své chyby nebo už ji mám nechat žít podle sebe? Děsím se ale toho, jak by to dopadlo, kdybych ji z domu vyhodila.
Když jsem to zvládla, já ty musíš taky
Sama jsem se stala matkou ve dvaceti letech a nebyla jsem na to připravená. I mě museli pomoci v začátcích rodiče, ale po roce jsem se už postavila na své nohy a žila jako každá jiná matka s dítětem, a to i bez muže. Nikdy jsem nechtěla, aby moje dcera dopadla stejně. Být na dítě sama, a ještě tak mladá, to vážně není žádný med.
Když pak přišla moje holčička v osmnácti letech domů s fotkou z ultrazvuku, udělalo se mi zle. Na potrat jsem ji však neposlala, když jsem to zvládla kdysi já, ona by to měla také zvládnout. To jsem si alespoň myslela, ale těžce jsem se spletla. Moje dcera totiž nezvládá vůbec nic.
Je opravdu tak hloupá?
Nebudu zastírat, že jsem nevychovala rozhodně žádného Einsteina. Katka nikdy nebyla úplně nejchytřejší ani nejbystřejší. Bavilo ji ale vařit, tak jsem ji poslala alespoň se vyučit kuchařkou. Na učilišti však začala vyvádět, chytla se party, se kterou si ráda užívala života plného alkoholu a také drog. Bylo to však jen krátké období, pak se Katka docela spravila, a dokonce zvládla i úspěšně dokončit školu. Měla jsem radost, že má alespoň výuční list, zase tak úplně hloupá nebyla. O dva měsíce později už byla ale těhotná, a to mě zase vrátilo nohama na zem.
Od té doby se to s Katkou táhlo. O dítě se ze začátku nestarala a všechno zbylo na mě. Zůstala bydlet doma a s přítelem se rozešla, ještě před tím, než porodila. Od té doby se o malého starám převážně já, dá se říct, že jsem ho i odkojila, protože Katka nezvládla ani to. Nejdříve jsem to brala jako samozřejmost, ale malý už má jít v září do školy a mě přijde, že nejvyšší čas, aby se Katka osamostatnila.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Lenka a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Maminka udělá, maminka zařídí
Katka si zvykla, že všechno dělám já. Vyhovuje jí to, ona nemusí dělat téměř nic. Někdy, když se na ni podívám, přemýšlím, kde jsem přesně mohla udělat chybu, vždyť jsem ji všemu učila, měla na ni čas a věnovala se jí po celou dobu dětství i dospívání. Ale teď se za ni musím najednou stydět. Zakazuji jí chovat se tak, dokonce mi občas utíká z domova a vrací se klidně až po několika dnech. Je nezodpovědná a měla by dostat lekci. Naposledy jsem ji musela doma dokonce zamknout, aby v noci nikam nešla.
Jenže tohle bych už přece pětadvacetileté ženě vysvětlovat neměla.
Spokojená žena radí:
Je zcela běžné, že se matka snaží své dítě zachránit, a to za jakoukoliv cenu. V momentě, kdy se ale dítě stane dospělým, už by to tak samozřejmé být nemělo. Stačí se podívat na přírodu, tam je běžné, že jakmile mládě dospěje, opustí rodiče a musí se s životem poprat samo. V podstatě takto by to ale mělo fungovat i mezi lidmi. Rodič není rozhodně všemohoucí a nikdy nemůže za všechno, co jeho dítě provede. I když si to často neuvědomuje a chybu bere automaticky na sebe, nemělo by to tak být.
Pomoc potřebuje v životě občas každý z nás, a v tom případě se pak všichni obracíme na své rodiče, to je přirozené. Jenže to se jedná o pomoc jednorázovou. Využívat dobroty rodičů by ale nikdy dítě nemělo. Pokud si zvykne dítě na to, že za něj rodič všechno udělá, a to i poté, co už dospěje, a v tomto případě se dokonce samo stane rodičem, těžko se mu bude chtít postavit se na své vlastní nohy. To ovšem nemá žádnou budoucnost, rodič bude zničený a jeho dítě v životě naprosto nepoužitelné.
Co tedy dělat v podobné situaci? Jednoznačně dítě velmi rychle z hnízda vyprovodit. Paní Lenka by si v tomto případě měla uvědomit, že to všechno není jen její vina, ale svůj velký podíl má na všem hlavně její dcera. Lenka se dopustila ovšem velké chyby v tom, že se takto dlouho nechala svou dcerou využívat. Nyní je na čase vypustit ji do světa, aby se postarala sama. Pokud jí na matce a svém synovi záleží, jistě to zvládne.
Pokud ale hrozí, že dcera mimo domo zvlčí nebo se nedokáže sama adekvátně postarat o dítě, je potřeba jít na to pomalu, postupovat krok po kroku a zpočátku ji hodně hlídat a stále pomáhat s dítětem. Je to taková zkouška, ale jednou by to přijít stejně muselo. Je zapotřebí zachovat klid a chladnou hlavu, vymyslet způsob, jakým by to mohlo fungovat a co by bylo nejlepší pro všechny účastníky.
Žádný z rodičů by však nikdy neměl svůj vlastní život podřídit jen svým dětem. Paní Lenka by si jistě už zasloužila mít také svůj klid a osobní život. Potomek si zase musí osahat i svět, kde není schován pod křídly své matky.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Lenka a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Spokojená žena: Já nejsem vševědoucí, nejchytřejší, nejkrásnější ani nejznalejší, ale za přispění všech životních zkušeností svých i těch druhých se vás budu vždy co nejupřímněji snažit vést tou lepší cestou v životě. Nikdo není dokonalý, ale vzájemně si můžeme pomáhat se tak alespoň občas cítit. Každá žena touží po pochopení, protože se jí ho většinou tak málo v životě dostává. A kdo přece pochopí ženu lépe než žena?
