Můj manžel byl velmi cílevědomý a vždy věděl, co chce. Po narození dcery nechal celou péči a mě s tvrzením, že když to zvládla jeho matka, tak já musím taky. Stal se z něho sobec, který se nechá jen obskakovat a na mé city vůbec nemyslí. Začínám být zoufalá, a nevím, jak z toho ven.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Manžel splňoval mou představu ideálního partnera
S manželem jsme se dali dohromady asi před deseti léty. Tenkrát mě na něm nejvíce přitahovalo, že přesně věděl, co chce. Za svými názory si stál a dělal všechno pro to, aby dosáhl svých cílů. Byl to pro mě takový vysněný typ muže. Jako bonus také dobře vypadal a skvěle jsme si rozuměli. Proto nebylo divu, že po půlroční známosti jsme se rozhodli pořídit si společné bydlení. V té době už jsem však měla zbystřit, že není vše, jak se na první pohled jeví.
Na manželovi jsem začala nacházet chyby, až jsme si našli společné bydlení
Po přestěhování jsem na něm začala pozorovat, že je velký perfekcionista. Sem tam po mě přeleštil zrcadla nebo přeskládal nádobí ve skříňce. Nic nebylo tak moc hrozné, abych se tím však nechala vykolejit. Dlouhou dobu se mi nedařilo otěhotnět. Manžel mi to dával za vinu. Prý mám špatné geny, které tomu brání. Nakonec po sedmi letech snažení se mi to konečně povedlo a zdálo se, že i můj milovaný manžel se tímto více uklidnil.
Po narození dcery se situace hodně zhoršila
Těhotenství proběhlo v pořádku a narodila se nám krásná holčička. Jenže manžel, jako by najednou neměl radost. Nelíbilo se mu, že v noci hodně pláče a přestěhoval mě i malou do jiného pokoje. Jeho důvod byl ten, že on se potřebuje pořádně vyspat, protože mě teď musí živit, když nepracuju. Ostatně snížený přísun financí mi začal dávat najevo okamžitě po tom, co jsem šla na mateřskou. Hlídal každý můj výdaj, a o všechno jsem ho musela poprosit.
Veškerou péči nechal na mě, a ještě mě kritizoval
S péčí o malé miminko mi odmítal pomáhat. Všechno nechával na mě. Malá ho vlastně vůbec nezajímala, jen ho otravoval její pláč. Když plakala dlouho, označoval mě za neschopnou matku a poprvé mě začal srovnávat s tou svou. Chtěl, ať si s ní vezu příklad, protože ona byla schopná vychovat tři děti a bez problémů. Nakonec mi řekl, že se o malou začne zajímat možná, až půjde do školky, protože teď se s ní nudí a nemá s ní co dělat. To mě hodně ranilo.
Začal mě neustále srovnávat se svou matkou
Po porodu jsem nebyla schopná plnit všechny domácí práce tak do detailu, jak byl zvyklý. Péče o malou mě hodně vyčerpávala. V noci jsem k ní musela několikrát vstávat, přes den také hodně plakala. Nebylo to takové to spící klidné miminko. Manžel mi potom hodně vyčítal, že koberec je špatně vysátý, nádobí není poskládané podle jeho představ – a opět mě srovnával se svou matkou. Podle něho jsem jí nešahala ani po kotníky. Narozdíl od ní jsem neschopná.
U jeho mámy jsem se zastání nedočkala
Trápily mě jeho slova, a nakonec mi to nedalo, a vypravila jsem se za jeho mámou. Řekla jsem jí, jak všechno její syn nechává na mě. Dokonce jsem jí vylíčila, že po měsíci, kdy jsem s malou doma, chce můj manžel, ať si najdu alespoň práci z domova, aby mě a dítě nemusel živit. Zastání jsem se však nedočkala. Jen se usmála a řekla mi, že je tak zvyklý z domu, protože žena je od toho, aby vychovávala děti a starala se o blaho manžela. Zůstala jsem jak opařená.
Měl seznam, kde bylo napsáno, kolik mu dlužím za dobu, kdy mě musel živit
Snažila jsem se s ním promluvit si, že to tak dál nejde, ale opět mě označil jen za neschopnou a zase doporučil, ať si vezmu příklad z jeho matky. Když jsem nakonec zjistila, že si vede seznam, na kterém je napsáno, kolik peněz mu dlužím za tu dobu, co jsem doma s malou, málem jsem omdlela. Do koruny měl spočítané, kolik peněz vložil do naší dcery a domácnosti a chtěl po mně, že až se vrátím do práce, začnu mu to splácet.
Stále přemýšlím, zda s ním zůstat, nebo odejít
Momentálně přemýšlím, zda s ním vůbec zůstanu, a pokusím se ho přimět, aby byl zase takový šarmantní a hodný, jak kdysi. Nebo jestli od něj prostě odejdu a pokusím se naši dceru vychovat sama. Stejně o ni nemá zájem. Ani jedna varianta mi ale nepřipadá dobrá. Nechci manžela, který mi počítá a hlídá jakýkoliv výdaj a dělá si ze mě služku, jenže mám strach zůstat s tak malým miminkem úplně sama.
Takto jsem si svůj život nepředstavovala a nejsem v něm momentálně ani trochu šťastná, i když moje dcera je pro mě středobod vesmíru.
