Náhlé prozření

Náhle bylo všechno jinak. Pro oba bylo strašně těžké se s novým stavem věcí vyrovnat. Navíc Iva, jako důsledek chemoterapie, propadla těžkým depresím. Ale také se ukázala její „nová“ osobnost. S pocitem, že už stejně nemá co ztratit, začala svému muži odporovat, dávala najevo své názory, dokonce prohlásila, že nemá čas ani náladu večer u vína poslouchat jeho nářky či monology. Slávka ale udivila agresivita, která se u Ivy projevila.

Jistě, za ta léta podřizování se byla nastřádaná a konečně ji Iva mohla ventilovat. Slávek i Iva se snažili, každý sám, se nové situaci přizpůsobit a nějak se s ní vyrovnat. Iva Slávkovi naštvaně vyčítala „strašný egoismus“, za to, že ji dříve nepodpořil v její snaze o vlastní život a práci. Možná by se tak vnitřně neužírala. „Ale teď už je stejně pozdě.“, povzdechla si Iva. Tím vlastně Slávka označila za spolupachatele současného stavu.