Nemoc je jen pro slabé

Začalo to, jak to často bývá, rutinním vyšetřením. Iva se chtěla odpoledne se starším synem podívat po obchodech, ale z ordinace vyšla úplně bledá, neschopná mluvit. Verdikt zněl – rakovina. Naštěstí jí syn pomohl, jinak by snad omdlela. Dokonce i Slávek, pro kterého už slovo „nemoc“ rovnalo se selhání, pokoušel se s informací vyrovnat osvědčeným způsobem. Úzkosti „na sílu“ přebil. Prohlásil, že vše je věc vůle a že to nakonec nebude tak hrozné. Pak Ivu poplácal po zádech „Uvidíš, bude to zase dobré.“ V nitru však cítil ohromnou úzkost, kterou potlačoval, jak byl zvyklý. Jeho žena přece nemůže být vážně nemocná! To je nesmysl! Jak by potom mohlo všechno fungovat dál?