„Zničil jsem auto a zůstal ochrnutý,“ začíná hned vážnou informací své vyprávění Slávek (28). Slávek nikdy z paměti nevymaže noc, kdy havaroval, a téměř přišel o život. Jeho současný „nový život“ je ale aktivní a smysluplný. Pomáhá totiž ostatním řidičům jezdit bezpečně.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Konečně řidičák
„Den, kdy jsem složil závěrečné zkoušky v autoškole, znamenal začátek další fáze mého života a byl jsem absolutně nadšený,“ říká Slávek. Jakmile zkoušky složil i jeho kamarád Michal, už jim nic nebránilo půjčit si auto Michalových rodičů. Jezdili, jak jen mohli a kdykoli mohli, radost z možnosti řídit nebrala konce.
„Potom jsme cestovali celé prázdniny a já zažil první skutečnou dávku svobody a nezávislosti,“ usmívá se Slávek, „měl jsem na sobě černé kraťasy a tričko, které dávaly skvěle vyniknout mému letnímu opálení i světlým dlouhým vlasům.“ „Pak autoškolu dokončili ještě dva naši přátelé a šlo se oslavovat,“ vypráví Slávek, „pilo se šampaňské a tančilo se pozdě do noci.“ V časných ranních hodinách jsme se s přáteli rozhodli pokračovat ve večírku doma.
Emotivní jízda
Slávek byl střízlivý, a tak se nabídl, že skupinku odveze. Přátelé se vrhli zpět do auta a přesně podle pokynů instruktorů autoškoly použili bezpečnostní pásy. „Vyjel jsem s autem z parkoviště na neosvětlenou venkovskou silnici a zrychlil. Zřejmě proto, že přátelé začali vzadu zpívat,“ pokračuje, „vzpomínám si, jak otevřenými okny dovnitř proudil čerstvý teplý vzduch. Nikdy jsem nepocítil takovou euforii!“
Jenže potom se silnice stočila do prudké zatáčky a Slávek ztratil kontrolu nad svým rychlým autem. Volant v jeho rukou jako by nereagoval, a auto se slepě řítilo ze strany na stranu. „Do něčeho jsme narazili,“ popisuje Slávek nehodu, „pak vše zmizelo. Při nárazu mi praskla lebka, vážně jsem si poranil tvář a nos a zlomila se mi čelist.“ To nejhorší a nejděsivější ze všeho byl jeden vyražený obratel, který zranil míchu.
„V důsledku té šťastné, bezstarostné a svobodné noci, kdy jsem se konečně cítil jako dospělý a bylo mi 18 let, jsem zůstal ochrnutý od hrudi dolů,“ říká trochu smutně Slávek, „už nikdy nebudu chodit. Dnes používám pár robotických nohou, když jsem doma, venku používám vozík a dostanu se téměř všude.“
Slávek si říkal a věřil tomu, že prostě udělal velmi nešťastnou, i když poměrně častou chybu. Myslel si, že jeho malá praxe v řízení nebyla důvodem nehody. Pak se ale dozvěděl, že každý rok tisíce dalších mladých lidí umřou nebo utrpí na silnici životu nebezpečné zranění. Jeden z pěti řidičů havaruje během prvních šesti měsíců po absolvování autoškoly! Mladý člověk má třikrát větší pravděpodobnost nehody, než starší a zkušenější řidič.
„Teď už tu nehodu vnímám jinak. A vyčítám si to. Je jasné, že to byla jen a jen moje chyba, žádná náhoda, která se děje běžně,“ říká Slávek se smutkem v hlase. Počet srážek, ke kterým dochází každý rok ukazuje, že při učení se řídit během výcviku v autoškole chybí některé důležité informace. Když získáte řidičský průkaz, nikdo vám neřekne, že mysl řídí auto úplně stejně jako nohy a ruce. A že i mysl musí být do procesu řízení plně zapojena.
Instruktor vám nevysvětlí, že když jste naštvaný nebo naopak máte velkou radost, že to vše, všechny emoce, mohou změnit způsob, jakým se rozhodujete. Jak jedete rychle, jak sebevědomě se cítíte a jak případně ignorujete některé bezpečnostní značky. Dokonce vás ani nikdo nenaučí, jak řídit v dešti, ve tmě, na dálnici nebo na úzké uličce mezi vesničkami.
Není vaší povinností vědět, jak rušivě mohou na řidiče působit opilí nebo neklidní spolujezdci nebo jak snadno se může vzrušení změnit na bezohlednost. Chcete-li získat řidičák, není nutné nic z toho vědět. Možná se dá říct, že to, co po absolvování autoškoly dostanete, je průkaz zabíjet.
Noví řidiči nejsou připraveni
„Stále od zkoušek odchází tisíce mladých lidí, kteří jsou připraveni udělat stejnou chybu, jako jsem udělal já,“ vysvětluje Slávek, „budou stejně nadšení, jako jsem byl já, a někteří se bohužel dostanou také do stejné situace, a jejich životy se navždy změní,“ dodává, „proto jsem se rozhodl, že je mým úkolem a posláním dávat mladým lidem to, co se během učení řídit auto, nikdy nedozvěděli, co si nikdy nevyzkoušeli.“
Proto Slávek připravil bezplatný online tréninkový program, který umožňuje začínajícím řidičům v bezpečí dělat závažné a nenapravitelné chyby, které mohou při reálných cestách udělat velmi snadno a často je také dělají. Následky jsou fatální.
Při výuce prostřednictvím simulovaných situací, které vyvinuli psychologové dopravy, si mohou bezpečně vyzkoušet všechny rizikové situace a nejčastější chyby, které mladí řidiči dělají. Funguje to tak, že se novopečení řidiči učí plně využívat tu část mozku, která je zodpovědná za analýzu nebezpečí. Tímto způsobem se dá naučit myslet tak, jako to dělají starší a zkušenější řidiči. Je to cenný, život zachraňující program, a je zdarma!
Pro Slávka a tisíce dalších už je pozdě, ale to neznamená, že bude příliš pozdě i pro někoho jiného!
