Jsem poprvé těhotná a nevýslovně šťastná. Na miminko se těším nejen já, ale také manžel. Brali jsme se před lety, a po celou dobu se o dítě snažili. Už jsme si myslela, že budeme muset podstoupit umělé oplodnění, ale naštěstí nás příroda nezklamala a zařídila to sama.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
V rodině zavládlo ohromné veselí. Bohužel moji radost kazí přílišné nadšení manželovy matky, která se na své první vnouče těší snad ze všech nejvíce.
Svatba z lásky
Byla jsem sice již starší nevěstou, ale i tak jsme se brali z lásky. Věděli jsme, že dítě chceme, takže jsme na něm začali pracovat ještě před svatbou. A dost nás mrzelo, že se mi otěhotnět nedařilo. Nervózní byla i má tchýně, pro níž by to bylo její první vnouče. Manžel je totiž jedináček. Naštěstí to není mamánek, ale muž na svém místě, který se vždy uměl za mě postavit. Naštěstí si nemohu na jeho matku v ničem stěžovat. Do manželství nám příliš nehovořila.
Když se nedařilo otěhotnění, pustili jsme se alespoň do stavby našeho bydlení. Oba jsme chtěli žít v rodinném domě, tak jsme si jeden hezký vyhlédli a koupili. Nic velkého, jen 4+1 s menší zahradou okolo domu. S hypotékou nebyl problém, protože manželův příjem je nadstandardní. Jako právník neměl o práci nouzi, takže se nám vedlo dobře.
Konečně těhotná
V domě nás občas navštívila tchýně i s tchánem. Oba ještě pracují, a ani u nich tak není o peníze nouze. To se v plné míře projevilo ve chvíli, kdy jsem zjistila, že na těhotenském testu mám dvě čárky. Moje i manželova radost byla obrovská. Když jsme radostnou novinku oznámili jeho rodičům, bylo na nich vidět, že to budou pyšní prarodiče. Zvláště tchýně se na vnouče těšila už hodně dlouho, a nyní se její sen tedy mohl konečně splnit.
Chápu, že je určitě bezvadné mít tchýni, která se stará. Ale co je moc, toho je příliš. A moje tchýně začala svoji starostlivost trochu přehánět. Pokaždé, když přišla k nám na návštěvu, přinesla spoustu kojeneckého oblečení a s nadšením mi to ukazovala se slovy, že její vnouče bude muset chodit pěkně oblečené. Koupila také kolotoč nad postýlku a několik plyšových hraček.
Přiznám se, že jsem nebyla moc ráda. Za prvé jsem byla teprve v prvním trimestru, kdy se rozhoduje, jestli bude těhotenství vůbec v pořádku. Nechtěla jsem nic uspěchat a myslela jsem si, že s nákupem věcí pro miminko začnu o něco později. Tchýně se mě ani neptala, co všechno budeme potřebovat, a kupovala sama podle svého úsudku.
Hned po ultrazvuku se mě také ptala, co budeme mít, aby věděla, v jakých barvách má vše kupovat. Přitom s manželem jsme si říkali, že pohlaví našeho dítěte nebudeme prozrazovat a necháme ho jako překvapení až do porodu. Tchýně však byla neodbytná, tak jsem jí nakonec řekla, že to nebylo na ultrazvuku moc vidět. Přebrala si to po svém, takže se mi začalo hromadit kojenecké oblečení v modré i růžové barvě.
Nebudu zastírat, že mě tato přílišná snaha mé tchýně ubíjí
Představovala jsem si, že si oblečení pro miminko nakoupím sama podle sebe. Ale nemám příležitost, protože nakoupila úplně všechno včetně jednorázových plen. Dokonce mám pocit, že už to poněkud přehání. To jsem ovšem ještě nevěděla, že jednoho dne dorazí tchýně i s dětským kočárkem!
Nebyla jsem ještě těhotná ani pět měsíců a už jsem měla doma kompletní výbavu.
Snažila jsem se tchýni slušně vysvětlit, že není třeba to všechno kupovat najednou, že obchody budou plné i příští měsíc. Usmála se a řekla, že pro své první vnouče to ráda udělá a rozhodně nechce, aby mu cokoliv chybělo.
Jako bychom mu my s manželem nedokázali také vybrat vhodné věci a hračky. Když jsem si postěžovala manželovi, řekl mi, ať nekazím jeho matce radost, a že bude pro nás výhodné, když budeme mít hlídací babičku, která bude naše dítě opečovávat.
Nechci být nevděčná, ale…
Asi jsme nyní přecitlivělá, ale mrzí mě to. Vím, že co by za to jiná budoucí maminka dala, kdyby měla takovou výbavu pro miminko, jakou mám já. Ale chtěla jsem si to nakoupit sama. Zároveň jsem se začala obávat toho, jaké to bude, až se miminko narodí. Chtěla bych si ho užít, a ne dávat stále na hlídání babičce.
Bohužel tchýně už nyní mluví o tom, jak se těší, až bude s vnoučkem každý víkend, kdy bude mít volno z práce, abychom si my rodiče mohli odpočinout.
