Šárka (47): Hlídala jsem vnučku a ta mi udělala v obchodě scénu. Místo kapesníku jsem jí podala z kabelky něco jiného

Babičkou jsem se stala velmi brzy, bylo mi teprve dvaačtyřicet let. Dcera zůstala s vnučkou sama a jako svobodná maminka mě často potřebuje. Vnučku hlídám, dceři pomáhám s domácností a svou roli si užívám, i když je to občas hodně náročné, protože sama také pracuji. O humorné historky s vnučkou nemám nouzi, tahle ale asi předčila všechny ostatní.

To byl ale den!

Ten den se asi kazilo všechno, co mohlo. Měla jsem mít volno a malou vnučku na starosti celý den, jenže ráno mi volala kolegyně z práce, že musím zaskočit alespoň přes dopoledne. Pracuji jako uklízečka v jedné firmě a z práce vždy běžím domů dát si sprchu, než začnu dělat cokoliv jiného. Tentokrát jsem ale cestu domů nestíhala, protože jsem musela vyzvednout malou. Rozhodla jsem se tedy pro sprchu v práci. Vzala jsem si s sebou spodní prádlo na převlečení a vyrazila.

Do firmy dorazilo vedení, muselo být tak všechno dokonale uklizené a já jsem vůbec nestíhala. Když jsem se konečně dostala do sprchy, netekla teplá voda a já se koupala v ledové. Použité kalhotky jsem rychle hodila do kabelky a oblékla si čisté. Pak jsem vyrazila pro vnučku, která také neměla svůj den.

Malý nerváček

Dcera spěchala na svou brigádu a malá se odmítala oblékat, byla jako uzlíček nervů, pořád se vztekala a mně už pomalu docházela trpělivost. Pak když jsme se konečně vypravily, vyrazily jsme do obchodu, abych mohla doma něco uvařit. Jenže vnučka si postavila hlavu i v obchodě, vyváděla, že tam nechce jít, potom zase, že chce koupit to a tamto – a mně už pořádně tekly nervy. Ona byla celá ubrečená a tekly jí slzy. Chtěla jsem jí podat kapesník, v tom přišel za námi vedoucí obchodu a zeptal se, co se tu děje, že to ruší ostatní zákazníky.

To není kapesník!

To mě úplně rozohnilo, copak já jsem mohla za to, že si malé dítě chce něco vydupat, vždyť to je normální! Začala jsem se s ním hádat a natahovala jsem se do kabelky pro kapesník, ale podařilo se mi vytáhnout své kalhotky, které jsem ochotně podala vnučce! Vůbec jsem si to neuvědomila, ovšem naštvaný vedoucí ano a pěkně se divil, proč vytahuji své kalhotky. Odkázal mě na regál s kapesníky a už nás nechal být.

Bylo mi děsně trapně, naštěstí vnučku to taky pobavilo a alespoň se zklidnila. Do toho krámku už nakupovat nechodím.

To byl ale den!

Ten den se asi kazilo všechno, co mohlo. Měla jsem mít volno a malou vnučku na starosti celý den, jenže ráno mi volala kolegyně z práce, že musím zaskočit alespoň přes dopoledne. Pracuji jako uklízečka v jedné firmě a z práce vždy běžím domů dát si sprchu, než začnu dělat cokoliv jiného. Tentokrát jsem ale cestu domů nestíhala, protože jsem musela vyzvednout malou. Rozhodla jsem se tedy pro sprchu v práci. Vzala jsem si s sebou spodní prádlo na převlečení a vyrazila.

Do firmy dorazilo vedení, muselo být tak všechno dokonale uklizené a já jsem vůbec nestíhala. Když jsem se konečně dostala do sprchy, netekla teplá voda a já se koupala v ledové. Použité kalhotky jsem rychle hodila do kabelky a oblékla si čisté. Pak jsem vyrazila pro vnučku, která také neměla svůj den.

Malý nerváček

Dcera spěchala na svou brigádu a malá se odmítala oblékat, byla jako uzlíček nervů, pořád se vztekala a mně už pomalu docházela trpělivost. Pak když jsme se konečně vypravily, vyrazily jsme do obchodu, abych mohla doma něco uvařit. Jenže vnučka si postavila hlavu i v obchodě, vyváděla, že tam nechce jít, potom zase, že chce koupit to a tamto – a mně už pořádně tekly nervy. Ona byla celá ubrečená a tekly jí slzy. Chtěla jsem jí podat kapesník, v tom přišel za námi vedoucí obchodu a zeptal se, co se tu děje, že to ruší ostatní zákazníky.

To není kapesník!

To mě úplně rozohnilo, copak já jsem mohla za to, že si malé dítě chce něco vydupat, vždyť to je normální! Začala jsem se s ním hádat a natahovala jsem se do kabelky pro kapesník, ale podařilo se mi vytáhnout své kalhotky, které jsem ochotně podala vnučce! Vůbec jsem si to neuvědomila, ovšem naštvaný vedoucí ano a pěkně se divil, proč vytahuji své kalhotky. Odkázal mě na regál s kapesníky a už nás nechal být.

Bylo mi děsně trapně, naštěstí vnučku to taky pobavilo a alespoň se zklidnila. Do toho krámku už nakupovat nechodím.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT