Manželku svého bratra jsem nikdy neměla moc v lásce, mého bratra hodně využívala, nikdy nepracovala a měla ho jen jako zdroj financí. Ona si přitom žila svůj bezstarostný život a všechno bylo na něm.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Když jsem zjistila, že čekají dítě, velkou radost jsem z toho neměla, ale viděla jsem na bratrovi, jak moc se na miminko těší, a tak jsem se těšila s ním. Jednou večer mi ale ve slabé chvilce přiznal, že se po boku své ženy trápí, a tak si našel milenku. I když jsem se do toho neměla míchat, neudržela jsem se, a všechno jsem tím pokazila.
Na ženy měl vždycky smůlu
Můj bratr si nikdy neuměl najít ženu, která by mu dávala stejný díl lásky, jako on jí. Já jsem mu vždycky přála, aby byl konečně šťastný, když si ale přivedl Evu, viděla jsem na ní, že to nebude to pravé ořechové. Opět další žena, která ho chtěla jen využívat.
I přes všechny mé pocity jsem ale věděla, že musím mlčet, je to přece jen jeho život. Po svatbě se naplnilo mé očekávání, bratr chodil domů z práce úplně zničený, doma neměl ani navařeno, natož uklizeno. I přesto si nestěžoval a svou ženu zahrnoval láskou i luxusem.
O dítě se snažili už delší dobu – a když se to konečně povedlo, měli z toho velkou radost. Já ji s nimi neuměla úplně sdílet, ale bratrovi jsem štěstí a rodinu moc přála. Sama ještě rodinu nemám, a protože nám rodiče již zemřeli, s bratrem jsme si hodně blízcí. Vídáme se pravidelně a bydlíme kousek od sebe, automaticky jsem jim tedy nabídla pomoc. Byla jsem nablízku a bratr teď potřebovat pomoci víc než kdy dřív.
Vyplakat se chodil do náruče milenky
Když byla Eva asi v polovině těhotenství, lékaři zjistili, že má těhotenskou cukrovku a musela být tak více hlídaná. Rizikové těhotenství z ní dělalo ještě větší fúrii než dřív. Bratrovi dávala hodně zabrat, stále mu volala, o něco žádala a doma ho nenechala chvíli odpočinout. On dělal úplně všechno a spal asi tři hodiny denně. Já jsem jim alespoň občas navařila nebo jsem přišla uklidit. To však nestačilo, bratr strádal hlavně citově. Vůbec se tak nedivím, že si v té době našel milenku, i když se to nesluší.
Jednou večer za mnou přišel a požádal mě, abych si s ním vypila sedmičku vína. Ty jsme nakonec společně vypily tři a poté se mi bratr přiznal k tomu, že spí se svou kolegyní z práce. Přišel za mnou právě proto, že jeho žena už pojala podezření před časem, a tak jej hodně hlídá. Napětí u nich doma se tak zvyšuje – a on už neví kudy kam.
Měla jsem mlčet, ale neudržela jsem se
Byla jsem přesvědčená, že bratra podržím v jakékoliv situaci, rozhodně jsem ho nechtěla potopit. On měl strach především o miminko, Evě se k tomu všemu přidal ještě vysoký tlak, a tak jí stačilo vážně málo, a to malé bylo v ohrožení života. Slíbila jsem, že si tajemství nechám pro sebe, a ještě budu za Evou více chodit, zabavím ji, aby nemusela myslet na hlouposti a soustředila se pouze na to, aby donosila jejich vysněné dítě.
Jenže Eva byla zlá i na mě, vytušila, že něco vím, že bratra budu krýt. Bylo jí divné, že k nim tak často chodím. Byla všechno, jen ne úplně hloupá. Jednou odpoledne se do mě ale pustila s takovou vervou, že už byla i na mě nepříjemná a začala mi sprostě nadávat. To jsem už opravdu nevydržela, nenechala si to líbit a v tom zápalu jsem jí to všechno řekla. Přiznala jsem jí bratrovu nevěru, a ještě jsem se pěkně pustila do ní.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Šárka a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Nedivím se mu
Řekla jsem jí, že se mu nedivím, že já bych to udělala dávno, že může být ráda, že s ní bratr ještě vůbec je. Během hádky se ale Evě udělalo špatně a odpadla. Začala velmi silně krvácet, a i když jsem okamžitě zavolala sanitku, bylo už pozdě. Eva v osmém měsíci těhotenství potratila.
Vím, že jsem měla mlčet a se vším počkat, až porodí. Vyřizovat si účty se ženou v pokročilém stádiu těhotenství, navíc, když je nemocná, to se opravdu nedělá. Už dokonce života si to budu vyčítat. Bratr se mnou dodnes nemluví, už je to více jak půl roku. Ani nevím, jak dopadlo jejich manželství, protože se odstěhovali – a já ani nevím kam.
Věřím ale, že se bratr zase časem ozve, číslo si stále nezměnil a všechny mé zprávy dostal. Dávám mu zatím čas.
