Asi před rokem nám vyměnili ve firmě přímého nadřízeného, hodný pan šéf šel do důchodu a místo něj nám dali mladého, ambiciózního a hrozně nafoukaného šéfa, který nás všechny od samého začátku pořádně dusil. Volné chvíle během home office jsme si pak s kolegy krátili po svém a vytvářili jsme nejrůznější srandovní videa a koláže, které jsme si posílali. Jenže se nám to zvrtlo.
Ani doma není klid
Když vypukla pandemie, bylo rozhodnuto, že se většina pobočky přesune domů na home office. Už jsme na něm více než půl roku – a je to docela mazec. Nejprve jsme si mysleli, že to bude úleva, protože otravného šéfa nebudeme mít za zadkem osm až deset hodin denně. Těšila jsem se na klid a pohodu, na kafé kdykoliv během dne a na telefonáty s kolegy, kdy si budeme moci o práci povídat, což jsme měli jinak přísně zakázáno. Kromě přestávek jsme se na sebe nemohli snad ani podívat. On je náš šéf fakt blázen – a asi viděl až příliš moc filmů.
Kromě toho je ale hodně chytrý. Takže to měl pěkně podchycené, online porady několikrát denně, neustálé kontroly efektivity, takže klid žádný. Zbyly nám ale ještě alespoň přestávky. Abychom se odreagovali, šéfa jsme si začali brát na paškál.
Sranda musí být
Někdy je lepší brát všechno s humorem. Kolega je šikovný a rozumí vytváření videí a koláží, začal přetvářet vtipné fotky a dávat jim hlavu našeho šéfa. Takto jsme si z něj dělali legraci a mezi sebou si to posílali. Měli jsme kromě skupiny firemní i svou soukromou, kam jsme posílali tyto koláže i nejrůznější videa z internetu. Hodně se v nich samozřejmě nadávalo, ještě jsme to okořenili nějakým trefným komentářem a tak podobně.
Šéf je vůl
Někdy toho bylo vážně dost a člověk se snadno překlikne a pošle něco špatně nebo někam, kam nemá. Když vám totiž píše jedna skupina a do toho ta druhá, je to hned. Takže nakonec si šéf mohl prohlédnout fotku vola se svou hlavou a vtipným komentářem, jak mu to dneska sluší. Pod tím se pak ještě objevila fotka prasete v chlívku, jak jinak také s jeho hlavou.
Tento omyl nás všechny stál prémie a samozřejmě nemilou přednášku.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.