Sára (24) vypráví o svém „vaginismu“. Bylo to pro ni těžké, hlavně když nevěděla, co se s ní děje a proč nemůže přijít o panenství, přestože to tak moc chce. Navíc nemohla používat ani tampony! A lékaři přišli ke slovu až po dlouhé době Sářina trapného utrpení. Jaký je její příběh?
Šest let trvající ztráta panenství
„Vždycky jsem věděla, že ztráta panenství bude těžká, všechny holky ostatně říkaly, že to není žádný úchvatný zážitek,“ říká Sára na úvod, „ale já musela čekat celých 6 let, než se mi podařilo mít vůbec nějaký sex!“ Sára trpí takzvaným vaginismem, což je stav, kdy se svaly v pochvě nedobrovolně stahují, jakmile se něco přiblíží ke genitáliím. Mimo jiné tento stav zcela znemožňuje jakýkoli sex.
„Tato porucha, či co to vlastně je, mi úplně zničila sebeúctu. A pocit, že jsem žena, ten taky,“ říká Sára. A začíná vyprávět svůj příběh: „Když jsem byla mladší, vždycky jsem byla trochu „divná“, když se něco týkalo sexu,“ říká Sára, „dokonce jsem omdlela během hodiny sexuální výchovy na střední škole!“ Sára pokračuje ve vyprávění: „Už to bylo dost „jiné“ a reakce spolužáků, no… raději na to nevzpomínat,“ popisuje Sára svůj nepříjemný zážitek. Ale to opravdu hrozné mělo teprve přijít.
Tolik jsem to chtěla… z lásky!
„Ve svých 17 letech už jsem sex chtěla vyzkoušet, měla jsem stálého přítele z vyššího ročníku, ale tehdy se ukázalo, že problém bude jinde a bude mnohem hlubší.“ Bez ohledu na to, jak moc se s přítelem snažili, zkrátka to nešlo. „Bylo mi trapné se před někým přiznat, ale ostatní holky říkaly, že je to mnohem lepší, když si člověk předem dá pár skleniček vína,“ vypráví Sára dál, „tak jsem nakoupila hromadu vína, a ačkoli jsem byla opilá pod obraz, stejně nám to nepomohlo.“
Bez ohledu na to, jak jsme se snažili, prostě jsme neměli sex. „Neumím svůj stav přesně popsat, moje pánevní svaly dostaly křeč a já byla tvrdá jako zeď. Nemohla jsem používat ani tampony!“ říká Sára dál, „samozřejmě jsem se pokusila použít své prsty, ale bylo to stejné, a jak moc jsem se snažila, bylo to taky hrozně bolestivé!“
Sára měla ohromné štěstí, že její první přítel byl neuvěřitelně hodný a plný pochopení. Radil Sáře, ať se co nejvíc uvolní a snažil se jí při tom pomoct. Jenže jeho vzrušení bylo silné, a o to vše bylo ještě horší. Sára se začala cítit strašně vystresovaná, trapná, plná studu. Její přítel byl ale opravdu mimořádný. Se Sárou spolu chodili 3 roky a nikdy spolu sex neměli. „Nakonec jsme se rozešli, ale ne kvůli sexuálnímu problému,“ vzpomíná Sára. „Bylo to tehdy moc hezké,“ dodává pak s úsměvem.
„Už dávno jsem se přestala porovnávat s dívkami a ženami okolo sebe, všechny měly své „poprvé“, jen já ne!“ pokračuje Sára, „a říkat někomu, že jsem ve 20 letech ještě panna, to mi přišlo opravdu hodně trapné. No, koneckonců se naštěstí nikdo ani neptal.“
Našla se příčina, ale léčba ne!
„Můj další přítel byl starší a zkušenější, a tak ho napadlo, co se mnou může být v nepořádku. Řekl mi, ať si „vaginismus“ najdu na internetu,“ popisuje Sára svůj další život. „Jakmile jsem to začala zkoumat, hned jsem věděla, že to je přesně to, co mám i já,“ pokračuje Sára, „nechápu, jak je možné, že na to na gynekologii už dávno nepřišli!“ říká Sára rozzlobeně, „bývalo by mi to ušetřilo tolik bolesti fyzické, ale hlavně té psychické. Má psychika už byla po tom všem úplně narušená!“
„Šla jsem tedy k lékaři, ale k jinému,“ popisuje Sára, „jakmile se mě dotkl prstem na vnější stěně pochvy, málem jsem ho kopla. Křeč byla velká, nicméně on prstem tlačil dál a bolest, kterou jsem cítila, byla úplněneskutečná.“ Nicméně lékař Sáře pomohl, jak nejlépe uměl. Dal jí kontakt na kliniku sexuálního zdraví, kde pracovali specializovaní fyzioterapeuti. Ale fyzioterapie vůbec nepomohla.
„Nenáviděla jsem sama sebe, cítila jsem se tak ponížená, zostuzená…,“ vypráví Sára další průběh svého „případu“, „lékaři se mě stále dokola ptali, zda se v mé minulosti stalo něco, co by mohlo způsobit tak extrémní podvědomou reakci, ale tím to nebylo. Nic špatného se mi nestalo, nikdo mě sexuálně nezneužíval.“ Vysvětlení se nenašlo, a i lékaři začínali být bezradní. Sára vyzkoušela snad všechny možné způsoby léčby. Jógu, meditaci, dilatátor… ale nezměnilo se nic.
Zázraky se naštěstí dějí
Z lékařského pohledu byla Sára v pořádku. „Jen“ nemohla mít sex. „Cítila jsem, jak se víc a víc psychicky rozpadám, jak ztrácím vlastní identitu, něco mi je a nikdo mi nechce pomoci,“ říká ještě teď rozzlobeně Sára. Pak ale naštěstí narazila na knihu „Když je sex nemožný“, kterou napsal americký lékař. A to jí změnilo život. Sára dodává: „Poprvé jsem slyšela také o někom jiném, kdo měl stejné zkušenosti. Rozplakala jsem se. Tyto ženy procházely stejnými scénáři, jako byl ten můj!“
Kniha popisuje léčbu botoxem, kterou lékař praktikoval u pacientek trpících vaginismem, a úspěšnost léčby byla asi 80-90 %. „Okamžitě jsem věděla, že to musím vyzkoušet,“ vzpomíná Sára na tehdy objevenou novou naději, „věděla jsem, že pokud mi nepomůže botox, tak už nic!“ Jenže sehnat kliniku, kde by prováděli tento moderní způsob léčby nebylo vůbec jednoduché. A léčba byla navíc drahá. Sáře se vším pomohla maminka a byla s ní i u zákroku.
„Bylo to jako zázrak! A přitom tak snadné! Do mých poševních svalů napíchli šest injekcí botoxu, a o 14 dní později jsme se svým přítelem měli penetrační sex! Nemohla jsem tomu uvěřit!“ vzpomíná vzrušeně Sára, „takže jsem ve svých23 letech konečně zažila sex.“
Byla jsem tak nadšená, že jsem poslala SMS zprávy snad všem svým známým, najednou mi to už nepřipadalo ani trapné, ani choulostivé, jen jsem byla nadšená,“ říká téměř na závěr vyprávění Sára, „navíc díky botoxu, který mi uvolnil svaly, jsem necítila žádné špatné pocity nebo bolest, jak to bývá u prvního sexu obvyklé,“ pochvaluje si ještě Sára.
Konečně se Sára dostala do psychické pohody. Teď už ví, že může mít nejen sex, ale hlavně také svoje vlastní děti! Je opravdu šťastná. Po všem tom choulostivém trápení si to určitě zaslouží!
