Fakt, který jsem nedávno zjistila, potvrzuje v podstatě platnost starého přísloví: „Vrána k vráně sedá.“ Rčení, které čas od času zaslechne leckdo z nás, mě přitom vždycky rozčilovalo. Považuji se za dobrosrdečnou, a to, že jsem například na základce pomohla spolužákovi opsat písemku, ze mne přece ještě nedělá stejného „neználka“, jakým je on. „No ne?“ Myslela jsem si. Dnes už ale vím, že ono rčení funguje trošku jinak. K hlubšímu zamyšlení mě přitom přivedla neskutečná příhoda s parfémem, která mi dokázala, že stejné (podobné) lidi, zkrátka přitahují stejné (podobné) věci…