Romana (32): Společná domácnost s přítelem byla začátkem konce našeho vztahu. Už dále nesnesu jeho chování

Romana aktuálně řeší, co by měla udělat. S přítelem jí to přestalo klapat, sotva se k sobě nastěhovali. Hodně ji to mrzí už kvůli jejímu synovi, který si na přítele už zvykl. Jak se tedy rozhodnout?

Čekám na novou lásku

S bývalým přítelem, se kterým mám nyní pětiletého syna, jsme žili necelé tři roky. Pak mi jednoho dne oznámil, že se zamiloval jinde – a že od nás odchází. Sbalil si věci a odešel pryč. Bez varování. Zůstala jsem najednou na všechno sama a nebylo to právě jednoduché.

Musela jsem se odstěhovat do menšího a levnějšího bytu, protože platit ten původní jsem se svým příjmem nezvládala. Začala jsem chodit do práce, syn do školky a náš život se stabilizoval do té míry, že jsem se ohlížela po někom, s kým by mi bylo dobře. Můj původní plán byl nic neuspěchat. Jednou jsem zažila velké zklamání a už jsem to prožít znovu nechtěla.

Jardu jsem poznala v práci

Přišel k nám nový kolega – a musím se přiznat, že mě ihned zaujal. Nastoupil k nám na oddělení, takže jsme měli dostatek prostoru pro to, abychom se přes den potkávali. Nešla jsem tomu nijak naproti, ale viděla jsem, že i Jardovi se asi líbím. Nakonec sebral odvahu a pozval mě na kávu. Pak do kina – a za chvíli jsem byla i u něho doma. Náš vztah nabíral na obrátkách a za chvíli si v práci tamtamy zvučely, že spolu chodíme. Někdo nám to přál, jiní tiše záviděli.

S Jardou to bylo moc krásné a motýli v břiše lehounce šimrali. Byla jsem v sedmém nebi a já cítila, že jsem našla toho pravého. Tak jsem ani neprotestovala, když po půlroční známosti Jarda navrhl, abychom spolu začali žít. Nic tomu nebránilo – a to, že to možná bylo docela brzy, mi vůbec nevadilo. Můj syn si s Jardou docela rozuměl, tak jsem do toho šla.

Jak jsme začali spolu bydlet

Já jsem pustila svůj malinký byt 2+kk a Jarda svoji garsonku – a našli jsme si větší byt, v němž jsme hodlali žít jako rodina. Ze začátku bylo všechno moc fajn. Nemohli jsme se jeden druhého nabažit a bylo moc příjemné, že jsme každou chvíli mohli trávit spolu. Dokonce i v zaměstnání.

Čtěte také: Ema (23): Kamarádka je takový poděs, že když mi chce pomoct, všechno jen zhorší. Vyměnit ji ale nemůžu.

Jenže uběhl jeden měsíc, pak druhý – a mně najednou začaly vadit takové obyčejné věci. Jako třeba to, že Jarda zásadně nechával prkénko na WC zvednuté, občas se netrefil do mísy nebo nechutně mlaskal u jídla a doma chodil jen ve slipech. Vím, že jsou to malichernosti, ale já jsem se přes ně nedokázala přenést a Jarda mi byl čím dál protivnější.

Už ani intimnosti mě s ním nebaví a musím se do nich nutit. Vypadá to, že jsme společné bydlení uspěchali. Mrzí mě to už kvůli mému synovi, který si asi bude muset časem zvyknout na dalšího strýčka. Jardu totiž chci opustit.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu