S Ivanou nám to neklapalo dlouho, a tak jsem se jednoho dne sbalil, a odstěhoval jsem se do nového bytu. Naše šestiletá dcera to však nesla špatně a dělala obrovské scény. Nakonec jsem se přistěhoval zpátky, a teď s mou ex bydlíme ve společné domácnosti. Nastolili jsme si pravidla, která kupodivu fungují.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Po čase se začaly projevovat naše rozdílné povahy
Moje partnerství s Ivanou nebylo nikdy moc vřelé. Spíš jsme spolu byli, protože jsme na sebe tak nějak zbyli. Po nějaké době se nám narodila dcera, a vše bylo celkem fajn. Ale začaly se čím dál častěji projevovat naše rozdílné povahy. Ivana se chtěla víc bavit a chodit do společnosti. Já měl raději hory a pohodový klidný rodinný život. Tohle vedlo k častým hádkám, po kterých jsme se spolu dokázali nebavit i několik dnů.
Dcera vyrůstala ve sladké nevědomosti
Snažili jsme se oba, aby toto napětí mezi námi nepocítila naše dcera. Vyrůstala spokojeně. Já a Ivana jsme však věděli, že takový vztah, který máme mezi sebou, nevydrží dlouho. Přestali jsme spolu spát a prakticky veškerý volný čas jsme trávili odděleně. Odstěhoval jsem se také z ložnice a udělal si nové místo na spaní v obýváku na gauči. Ivana pro mě začínala být naprosto cizí člověk, a co si budeme nalhávat, já pro ni taky.
Nakonec jsme vztah bez citů ukončili
Jednoho večera to vyvrcholilo. Přišla za mnou a narovinu mi řekla, že to takto dál nejde. Dávno mezi námi nezbylo vůbec nic, a já ji musel dát za pravdu. Přiznala se také, že si našla někoho jiného, a mě to ani nepřekvapilo. Po dlouhé době jsme si opravdu dokázali promluvit jako dva naprosto normální lidé. Poprosila mě, abych jí nechal byt, a odstěhoval se. Nechtěla mi dělat žádné problémy.
Ve styku s dcerou mi nebránila
Moje stěhování proběhlo v klidu. Dceři jsme řekli, že jsem si našel nový byt, a pro ni to bude skvělé dobrodružství. Bude mít dva dětské pokoje a všechno bude fajn. Ze začátku to tak i brala. Dokonce se těšila, jak budeme zařizovat její nový pokoj v mém bytě. Abych to k ní měl kousek, podařilo se mi najít si nové bydlení hned za rohem. Ivana opravdu splnila svůj slib, a malou jsem mohl vidět kdykoliv jsem chtěl.
Naše dcera se začala postupně měnit
Idylka trvala zhruba měsíc. Poté se Janička ve svých šesti letech začala počurávat. Nejprve jen ze spaní, ale poté také venku, nebo doma u televize. Začala být nevrlá, stále plakala nebo se vztekala. Najednou to nebyla moje roztomilá holčička, samý úsměv a smích. Chodila do první třídy, a když zavolali ze školy, že tam odmítá spolupracovat a utíká jim, museli jsme to začít řešit.
Její stav se zhoršoval
Doktorka nás odeslala na psychologii. Až tam jsme zjistili, že tohle, co Janička v poslední době dělala, je dopad našeho rozchodu. Nedokázala se podvědomě smířit s tím, že s nimi už nebydlím. Začala pravidelně docházet na terapie, ale její stav se jen zhoršoval. Nechtěla jíst, ani si hrát. Ivana byla naprosto nešťastná, a já vlastně taky. Ale přišla s tím ona, abych se vrátil bydlet do jejího bytu.
Vrátil jsem se bydlet k nim
Ze začátku jsem se na to netvářil příliš nadšeně. Už jsem si zařídil svůj život a celkem mi vyhovoval, ale musel jsem uznat, že Janička opravdu trpí, a tohle může být řešení. A taky bylo. Když jsem se k nim vrátil, všechno kolem dcery se vrátilo do normálu. Najednou to byla zase ta usměvavá holčička, jako dříve. Rozhodl jsem se, že s nimi teda zůstanu žít, jen aby byla malá šťastná a spokojená.
Obětovali jsme naše životy pro blaho dcery
S Ivanou jsme si nastavili pravidla, a v péči o malou jsme se střídali, abychom i my dva mohli vést soukromý život. Já se nestarám do ní a jejího nového přítele, a ona zase neřeší mě. Respektujeme navzájem naše soukromí, a dcera je spokojená, že nás má oba. Máme s mou ex partnerkou také domluvu, že počkáme, až jí bude deset a bude mít více rozumu, a vyzkoušíme to znova.
Já i Ivana jsme obětovali alespoň částečně své životy pro naše dítě, které ještě nechápe, jak funguje svět dospělých. Ale udělám všechno, aby Janička byla pořád takové usměvavé děvčátko.
