Možná i vy si ze svého dětství nesete nepříjemné vzpomínky na to, co vám rodiče říkali. Fráze, které zabolí u srdce a vůbec nevyřeší situaci, ve nichž se nacházíte, je lepší vyhodit do koše a nahradit něčím smysluplným.
Slovní vata
Samozřejmě chápeme, jak se v roli rodiče cítíte. Stokrát něco zopakujete – a stále to nepadá na úrodnou půdu. To prostě a jednoduše naštve každého z nás. Občas je ale dobré se zamyslet nejen nad naším vlastním osudem, ale také nad naším potomkem. Sami si přece z dětství moc dobře pamatujeme, jak nás slova našich nejbližších bolela a jak nám ublížila. Říká se, že jak na dítě nyní mluvíme my, tak bude po celý život ono mluvit samo k sobě. Vztahy k sobě samému a zdravá sebedůvěra se totiž budují právě během dětství. Pokud tedy někdy mluvíte až příliš nebo používáte slova ostrá jako nůž, zkuste je vyměnit za něco přívětivějšího.
„Správní kluci nebrečí.“
Vychovávat syna je pro matku o něco těžší, pokud otec nefunguje tak, jak má. V tom případě se uchylujeme k nesmyslům, co jsme slyšeli v dětství okolo sebe my. Myslíte si, že když si odřete nohu do krve a bude váš to hodně bolet, vám pomůže, když vám někdo řekne: „Ty už jsi ale velká holka. Nevyváděj! Nedělej tady ciráty! Nebul, vždyť to nic není?“ Asi moc ne, že. A u kluků je to ještě horší, protože se takto učí potlačovat své city. Ty ale k životu každého z nás patří.
Nepřehlédněte: Jednou z nejdůležitějších věcí uvnitř rodiny je důvěra. Vybudujte si s dítětem vztah plný důvěry a upřímnosti.
Až budete chtít příště synovi sdělit, že nemá řvát, když mu někdo bere hračku nebo když se zraní, zkuste to jinak: „Je mi líto, že ses odřel. Mám ti to pofoukat, nebo to zvládneš?,“ nebo „To je škoda, že ti chce Sárinka vzít hračku. Zvládneš to sám, nebo chceš pomoct?“ Dítě se naučí, že má možnost. A že jste po jeho boku, když je v nesnázích. Zároveň si může vybrat, jestli vaši podporu zvolí či nikoliv.
„Mluv normálně!“
Odrostlejší děti občas potřebují vyzkoušet, zda jste náhodou nezvolnili nastavená pravidla. Viděly vzorec chování v rodině u kamaráda, v televizi nebo na internetu. A tak prostě chtějí zkusit, zda na vás dnes půjde štípat dříví. Sice chápeme, že vás situace vytočí, ale místo vyjeknutí věty ve stylu: „Mluv se mnou normálně, já s tebou husy nepásla!“ zkuste spíše situaci pomoct vyřešit. „Chápu, že jsi naštvaný, ale vždycky jsme spolu mluvili slušně. Potřebuješ pomoct něco zvládnout, když se chováš takto?“
„Okamžitě se běž omluvit!“
Sice je v pořádku, že dítě vedete k odpovědnosti za své činy, ale u toho také lámete jeho osobnost a vlastně mu nenabízíte žádné skutečné řešení situace. Omluva je samozřejmě na místě, ale chtělo by to ještě nad celou situací vyzrát. Zkuste nechat dítě chvíli zklidnit a potom jej pošlete se sourozenci omluvit trochu jiným stylem. „Je škoda, že se teď na tebe sestřička zlobí, že jsi jí rozbila její věž. Co by asi pomohlo k tomu, abyste se zase usmířili?“ Dítě samo navrhne, co bude nejlepší. Donese sourozenci malou kytičku, pomůže opravit spadený komín nebo se třeba nápad na omluvu objeví sám od sebe.
Mluvíte příliš? Poradíme vám, kdy je to za hranou a jak se zklidnit.
„Běž pryč!“
Dítě něco rozbije. Navíc v ten nejméně vhodný čas. Když za vámi přijde a snaží se to napravit, vám prasknou nervy a bezmocně vykřiknete: „Běž už pryč! Nechci tě vidět!“ Samozřejmě chápeme, že emoce musí ven. A zřejmě z vás tato věta prostě vypadne. Až se však zklidníte, zkuste jít dítěti vysvětlit, že jste byla již unavená a skutečně vás zklamalo, že se ještě k tomu něco rozbilo. Řekněte mu, že jej máte rádi, i když něco rozbije. Prostě se to stane. A je také lidské, že někdy plácnete cokoliv. Je dobré celou situaci uzavřít s humorem nebo alespoň smířením.
Uvidíte, že váš vztah s dítětem bude lepší a zdravější.
