Jmenuji se Renata a je mi 50 let. Se svým stále ještě manželem žiji již od svých devatenácti let, a musím se přiznat, že za tu dobu jsem kromě narození naší dcery nezažila nic, co by mi vykouzlilo úsměv na tváři.

Šťastná už jsem skutečně nebyla léta. Od té doby, co se dcera odstěhovala, u nás doma nastala ale ta největší muka, která jsem kdy zažila. Muž mě bil a psychicky týral vždycky, jeho útoky se však stupňovaly a mě to dohnalo až k myšlenkám na jeho vraždu. Tu jsem sice nedokonala, ale to jen díky naší dceři, která mě zastavila. Náš vztah je teď úplně jiný, já se stydím a dcera se mnou skoro nemluví.