Slavila jsem zrovna úspěch u maturitní zkoušky, s přáteli jsme si vyrazili na chalupu, kde jsme během víkendu měli oslavit všichni společně konec střední školy. Chtěla jsem se při této příležitosti předvést, jak mi to jde na kole. Nepovedlo se mi to a přišla jsem k vážnému úrazu.
Kdo to sjede nejrychleji?
Pronajali jsme si chatu na víkend a společně se spolužáky s námi ještě jelo několik starších kluků. Samozřejmě se hodně pilo a slavilo, bylo krásně počasí, a tak jsme spoustu času trávili venku. Mně se jeden z těch starších kluků hrozně líbil, byl to bratr od mého spolužáka, ale evidentně o mě nejevil žádný zájem. Když se pak kluci začali vsázet, kdo sjede na horském kole blízký strmý lesní kopec, přidala jsem se taky. Dříve jsem na kole jezdila hodně, a tak jsem si docela věřila, posilněná alkoholem jsem se najednou cítila jako mistr světa.
Jdeme na to!
Jako první jeli kluci a já jsem měla být zlatý hřeb programu, vůbec jsem se nebála a chtěla jsem se opravdu blýsknout. Dala jsem si ještě jednoho panáka na povzbuzení, sedla jsem na kolo, rozjela se a vydala se z kopce dolů. Jenže v lese byly výmoly a pěkně to se mnou házelo, skoro u cíle jsem najela na velký klacek a přes řídítka jsem udělala pěkné salto. Praštila jsem sebou a pusou jsem narazila do hlíny, pod kterou byl kámen. Hrozně to zabolelo, ale já se zvedla jakoby nic a začala se smát. Cítila jsem, jak mi po tváři teče krev a ostatní se začali smát také.
Kde máš zuby?
Ne tomu pádu, ale tomu, že jsem si vyrazila dva přední zuby. Ty zůstaly na zemi a mně zbyly jen oči pro pláč. Svého idola jsem přirozeně vůbec nesbalila, za to jsem si sbalila své věci a odjela okamžitě na pohotovost. Už je to rok a já jsem stále bez zubů, nikam nechodím a hrozně se za to stydím.
Asi mi budete věřit, že jsem teď vděčná, že jsou roušky povinné.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
