Regína (34): Už osm let mám vztah se ženatým mužem, v zaslepenosti pořád doufám, že se rozvede

Z předchozího vztahu mám dvě děti, přítel nás opustil, když byly malé, protože si našel jinou. Zapřísáhla jsem se, že nikdy nic nebudu mít se ženáčem, protože vím, jaké to je, když partner lže a podvádí.

V kůži manželky svého milence bych být nechtěla, přesto náš vztah trvá už osmý rok – a já nemám sílu to ukončit. Skutečně jsem se zamilovala a pořád věřím, že jednou budeme skutečná rodina.

Náš anděl

V době, kdy jsem si začala vztah se ženatým mužem, jsem byla zhrzená, opuštěná, smutná a totálně na dně. Nedokázala jsem si představit, jak to všechno zvládnu, a pak jsem potkala JEHO. Byl o něco starší než já, hodně úspěšný a neuvěřitelně přitažlivý. Poznali jsme se náhodou v metru, když jsem hledala svou kamarádku a spěchala jsem. Narazila jsem do něj, omluvila se a chtěla jít dál. On se na mě ale usmál a pozval mě na kafe. Začali jsme se vídat – a já až na čtvrté schůzce zjistila, že je ženatý.

I když jsem se tomu chtěla vyvarovat, nešlo to, už jsem v tom byla až po uši, navíc mi začal skutečně pomáhat a vlastně nás zachránil. Byl jako náš anděl, sehnal mi levnější byt i slušnou brigádu, to mi pomohlo, abych se na něj upnula a už nešlo vycouvat.

Sex, sliby i procházky v parku

První dva roky mě měl totálně v hrsti. Sex s ním byl neuvěřitelný – tolik orgasmů jsem v životě nezažila. Došlo i na slova o lásce a společném životě, okamžitě mi začal slibovat, že se rozvede. Zpočátku jsme se schovávali, po nějaké době ale už chtěl poznat i mé děti a bral nás na procházky do parku či výlety po celé republice. Mluvil o tom, jak jim to doma už dlouho neklape a vlastně jen čeká na to, že to manželka ukončí sama. Nechápu dodnes proč – a také nevím, jestli mu mám po osmi letech planých slibů ještě věřit.

Čtěte také: Sabina (35): Moje mladší sestra rodí jako na běžícím páse a já stále nic, začínám být zoufalá a závidím jí.

Nohama na zemi

Snažím se stát nohama na zemi a neustále si dodávám sílu to ukončit. Nejsem úplně bláhová a je mi jasné, že kdyby chtěl, rozvede se dávno. Přesto v sobě nemohu najít odvahu k rozchodu. Vím, že ho skutečně miluji a líbí se mi, že mi pomáhá. Moje děti jej navíc také zbožňují. Někde v koutku duše tak stále doufám.

Bojím se, že jsem ale promrhala nejlepší roky se ženáčem, který to nikdy se mnou nemyslel vážně.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT