Radka (39): Své dítě jsem dala k adopci a teď toho hořce lituji. Už nikdy mít další dítě nebudu

Tohle se mi vůbec nevypráví snadno. Otěhotněla jsem hodně mladá a byla hloupá, když jsem se rozhodla dát přednost kariéře před vlastním potomkem. Toho bych si teď moc přála, navíc manžel po dětech touží, ale já se dozvěděla krutou pravdu.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Děti už mít nikdy nebudu. Nikdy si neodpustím, co jsem udělala a manželovi jsem ani celou pravdu neřekla, nevím, zda by mě ještě chtěl.

Mladá a cílevědomá

Vždycky jsem toužila mít úspěšnou kariéru a byla jsem nesmírně cílevědomá. Pokud se mi do cesty postavila nějaká překážka, okamžitě jsem přemýšlela, jak ji co nejrychleji odstranit, abych si dál mohla jít za svým snem. Tím bylo studium práv. Věděla jsem, že pokud chci být úspěšná právnička, musím tomu něco obětovat.

Dítě ve dvaceti letech? Tak to nepřipadalo v úvahu, všechny mé sny by se rozplynuly. A tak, když jsem zjistila, že čekám dítě, okamžitě jsem se rozhodla jít na potrat. Jenže bylo pozdě, už se nadalo nic dělat. Byla jsem tak zaslepená jen sama sebou, že jsem ani nepostřehla, že nemám menstruaci a k lékaři jsem se vydala pouze na preventivní prohlídku. Ten mi oznámil, že začínám pátý měsíc těhotenství.

Adopce je jediné řešení

O dítě jsem nestála, vlastně jsem ho nenáviděla, viděla jsem jen parazita, který mi roste v břichu a chce mi zničit život. Dnes se za své myšlenky i chování nesmírně stydím. Odjela jsem k tetě na chatu, ta byla jediná, kdo o tom věděl. Nikomu jsem nic neřekla a odjela s tím, že se potřebuji učit.

Zůstala jsem tam až do porodu a studium prozatím řešila na dálku. Měla jsem jasno, porodím a dítě okamžitě dám k adopci. Tím jsem se vzdala veškerých práv a ani po porodu jsem své dítě neviděla. V tu dobu se mi ulevilo, když jsem se vrátila domů, byla jsem plná energie a soustředila jsem se pouze na své vzdělání. Roky plynuly a mně ani jednou nebylo smutno, vůbec jsem si na to nevzpomněla, jenže každého minulost jednou dožene – a mě nakonec dohnala také.

Po absolvování školy jsem měla domluvenou praxi u jedné vyhlášené právnické kanceláře, to byl můj sen. Byla jsem dobrá a rychle jsem se zapracovala. Tam jsem také poznala svého budoucího manžela.

Chce děti, já mu je dát nemůžu

Vdávala jsem se před třemi lety a po celou tu dobu doma neslyším nic jiného, chci dítě, pojďme se snažit o dítě, kdy máš ovulaci? Zkrátka pořád mě manžel tlačí do dětí, nejhorší je, že já bych je s ním vážně chtěla mít a moc toužím po rodině, ale už to prostě nejde. V práci se mi daří, ale po letech jsem zjistila, že mě zaměstnání nenaplňuje tolik, co dřív. Jsem žena a děti bych teď vážně moc chtěla, ale nejde to.

Přitom manžel děti moc miluje, vlastně se stále upíná na naději, že to jednou vyjde. Nevím, co by se stalo, kdyby věděl, že já už jedno dítě k adopci dala, a že další mít už nikdy nebudu, protože jsem se nechala sterilizovat.

Ano, mám před ním vlastně dvě tajemství. Když jsem přijela do Prahy jako mladá čerstvě vystudovaná právnička, měla jsem gynekologický problém. Nevím už, jestli to bylo proto, abych se vyhnula v budoucnu potížím nebo proto, že jsem uvnitř sebe cítila, že by mě i v budoucnu mohlo dítě brzdit, ale rozhodla jsem se podstoupit sterilizaci.

Vím, že děti mít už nikdy nebudu, i když teď toho velice lituji. Pokud bych tohle všechno povyprávěla svému muži, jistě by se na mě vykašlal. Už jen z toho důvodu, že mu lžu po celou tu dobu. Jenže mi dochází, že pokud dojde na lékařské vyšetření, na plodnost, už budu muset jít s pravdou ven.

Prožíváte podobné životní útrapy jako Radka a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

Asi mě opustí

Vím, že by mě opustil, kdyby tohle všechno věděl. To, že jsem měla zdravotní problém a raději se vzdala možnosti mít děti, abych byla zdravá, by ještě skousnul. Ale to, že jsem už dříve jedno dítě porodila a dala pryč, to by asi nerozdýchal. Zvláště když před ním stále doma hraju divadlo a dávám mu naději.

Čtěte také: Lea (27): Můj přítel po mně neustále vyžaduje sex, už jsem kvůli tomu skončila i v nemocnici. A to nejbolestivější mělo teprve přijít

Teď už vlastně jen závodím s časem. Je mi jasné, že lež má krátké nohy a jednou to všechno prostě praskne.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT