Radka (30): Přítel si chtěl ze mě vystřelit. Moc se mu to ale nepovedlo

Teď během pandemie pracuji z domova, což je docela těžké, protože s přítelem a malým dítětem bydlíme v malém jednopokojovém bytě a docela o sebe zakopáváme. Pracuji pro jeden e-shop a vyřizuji objednávky, odepisuji na emaily a podobně. Přítel si ale myslí, že prací trávím hodně času – a už je na mě občas naštvaný. Tak se mi rozhodl práci trošku ztížit.

Pojedeme k našim?

Byl víkend a mělo se jet k přítelovým rodičům na oběd. Jenže mně volala vedoucí, že by potřebovala, abych pár hodin pracovala, protože jsou nějaké problémy s reklamacemi. To znamenalo napsat hodně emailů a odpovědních dopisů – a příteli se to samozřejmě nelíbilo. On ale kvůli koronaviru o práci přišel a někdo z nás peníze vydělávat musí. Tohle je vždycky moje omluva toho, že na rodinu nemám tolik času. I tak se mu to ale nelíbilo.

Musíte jet sami

Příteli jsem řekla, že budou muset jet sami, šla jsem obléknout malého a vzala jsem ho ještě s sebou do obchodu, protože jsem chtěla něco poslat tchýni jako omluvenku, že nepřijedu. Přítel se mě mezitím doma chystat k odjezdu. Vrátili jsme se z obchodu, malého jsem předala příteli a dala mu bonboniéru pro tchýni. Moc mě mrzelo, že nemohu jet taky, a že přítel se mnou kvůli tomu skoro nemluví.

No ale zasedla jsem k počítači, spustila program a dala se do práce. Na počítači píšu rychle a obvykle koukám jen na klávesnici, někdy si to po sobě ani nepřečtu a odesílám email, abych mohla odpovědět zase na další. Napsala jsem jeden, dva a pak třetí, když jsem zvedla oči od klávesnice a podívala se na monitor, viděla jsem šílené nesmysly!

Chyby nedělám

Většinou píšu bezchybně, vždyť denně do klávesnice ťukám a nikdy jsem se nespletla, najednou jsem tam ale měla neskutečně mnoho chyb, a to mi nedávalo smysl. Vždyť koukám na klávesnici, a tak vidím jasně, co mačkám. Prohlédla jsem si předchozí zodpovězené zprávy a tam byly chyby také. To byl docela průser, protože jsem to už odeslala zákazníkům.

Otevřela jsem si čistou stránku a začala jsem psát a pořád to plodilo hrozné nesmysly. Začala jsem se celá potit a nevěděla jsem, co s tím mám dělat. Volala jsem své šéfové, že mi počítač píše bludy, aby obvolala zákazníky a taky naše ajťáka, ať mi přijde počítač zkontrolovat.

Nechal mě v tom

Měla jsem dopracováno, vyřídila jsem jen pár telefonátů, pak už se vrátil přítel se synem a já jsem si mu stěžovala, jaký mám problém. Pořád jsem nad tím ale přemýšlela, no ale myslela jsem si, že to bude nějaká chyba, protože počítač mám starý a ta přehozená písmenka možná mohla být vinou programu. Moc tomu nerozumím, navíc jsem byla po té naší hádce ještě nervózní.

Na druhý den hned ráno přijel náš ajťák, jen se na klávesnici podíval a něco se mu nelíbilo. Po deseti minutách měl jasno. Ani počítač, ani splašený program! Někdo si hrál s mou klávesnicí! Přítel se chtěl pomstít a vystřelit si ze mě a myslel si, že mi to dojde dřív. Ale nedošlo a on mě v tom ještě nechal! Přehodil mi klávesnici na anglickou! Jak mě bylo trapně, to si neumíte představit. Taky se mi to docela blbě v práci vysvětlovalo, ale ajťáka jsem dokonale pobavila.

Tohle si přítel pěkně schytal, ale ten trapas už to nevymazalo. Kolegové se o tom rychle dozvěděli a teď jsem všem pro smích.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu