Poslední rána osudu

Pak přišli exekutoři a žlutými nálepkami označili snad všechno. „Rozvedení ještě nejste, ale i tak, dluh vznikl ještě za vašeho manželství, náš nárok by vznikl i po rozvodu.“, deklamoval naučeně exekutor.

„Chlapík vzal roha, co? Ale vy vyděláváte…“. Nervy jsem měla nadranc, takové sumy by mi nikdo nepůjčil, navíc v mém okolí ani nebyl nikdo, kdo by tolik peněz měl. Útěchou mi byl jen Honzík, ale na něj sem to nesměla přenášet, chudák dítě, už tak toho na něj bylo moc. Lekala jsem se každého zvonění mobilu i zvonku na dveřích. Abych synka trochu rozptýlila, poslala jsem ho k babičce a dědovi do malého městečka se spoustou přírody kolem. Děda je navíc nadšený výletník. Bude mu tam dobře…