Neskutečný strach

Konečně jsem podala žádost o rozvod a donutila ho, aby se od nás odstěhova. Konečně jsme se toho tyrana zbavili. Pořád mi říkal, jak moc mne miluje a že beze mne nedokáže žít. Následovaly denní i noční telefonáty, kdy prosil a citově vydíral. Jednou v noc se zase ozval telefon, naštvaně jsem ho zvedla: „Dane, rozvádíme se, co po mne ještě chceš, takhle to dál nejde!“, křičela jsem na něj. Pak se ale ozval cizí hlas: „Holčičko, tvůj starej mi dluží ¼ milionu, je na čase, abys začala splácet.“, „Proč já? Rozvádíme se!“. „Dávám ti čas do konce měsíce, pak si pro ně přijdu. Mimochodem, máš malýho syna, co?“. Srdce se mi rozběhlo jako o závod: „Ale já žádný peníze nemám, Dan dluží i mně!“, na víc jsem se nezmohla, ale linka už stejně už oněměla.