Jsou chvíle, kdy se ohlédneme za vlastním životem a zjistíme, že někdy jsou zkrátka věci úplně jiné, než za jaké je máme. A nejen věci, ale i lidé. Elen jsem si bral ve svých třiceti z čisté lásky. Miloval jsem na ní především její nezávislost, sílu a eleganci, se kterou dokázala kráčet životem i prací. Od začátku byla úplně jiná, než běžné ženy. Přestože milovala make-up a výrazné šaty, nevycházela z ní nikdy čistě ženská energie. Snad naopak. Muže ve svém okolí vyzívala a ženy ji, na místo pomluv, dokázaly i respektovat. Byl jsem pyšný, že si taková „alfa samička“ zvolila za manžela právě mne – obyčejného elektrikáře. Do doby, než jsem omylem přišel na její zálibu v pánských šatech…
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Šéfová a dělník
Svou budoucí manželku jsem poprvé poznal v zaměstnání. Firma, pro kterou jsem začal po vyučení pracovat, byla vybrána, aby provedla opravu elektroinstalace v jedné z poboček obchodu, prodávajícího luxusní vozy. Pamatuji si, že šlo o docela vážný úkol, protože elektrorozvody v historických budovách bývaly obecně oříšek. A tady šlo navíc o luxusní prodejnu v samém centru města. Tým, který byl vyslán, musel proto opravdu dobře vědět, co dělá a jak to dělá. Těšilo mě, že jsem byl jeho součástí i já. Práce s elektřinou mě bavila od mládí. Pořád jsem zkoušel „něco někam“ napojit, stále jsem vynalézal. Se zdravým sebevědomím jsem proto vkročil i na půdu luxusního obchodu a ještě se přitom těšil, že si zároveň z blízka prohlédnu i parádní „bouráky“, na které si nejspíš ve své profesi nikdy nevydělám… Těžko šlo předvídat, že auta budou nakonec to poslední. Na scénu totiž vstoupila šéfová místní pobočky.
Láska pod proudem
„Je sice nedbalost, že pracovník, který měl zabezpečit přijetí vašeho týmu, chybí, ale ráda ho zastoupím. Zdravím vás.“ Pronesla štíhlá, blond žena v tmavě modrém kalhotovém kostýmku a lakových lodičkách, vizáží připomínající tak trochu legendární Marlene Dietrich. Užasl jsem a poprvé se mi stalo, že jsem se zapomněl i představit. Trapný moment naštěstí včas překrylo pár mých kolegů, kteří se pustili ihned do práce, „šéfová-nešéfová“. Elenka byla naprosto úžasná a vůbec mi nevadilo, že nás dělí nějaký ten rok. Když mi pak začala podrobně vyprávět, kde přesně bude v rozvodech problém a jaký, uzemnila mě úplně. Ještě nikdy jsem neviděl ženu, která by se dovedla zasvěceně vyjadřovat o proudu. Neudržel jsem to a vysekl jí poklonu. Elen se usmála a vyzvala mě, abych se jí raději ptal na typy motorů a technický obsah vozů, to prý teprve něco uslyším. Poté se elegantně otočila na podpatcích a svou roli předala právě příchozímu „asistentovi“. Mohl jsem na ní oči nechat a samozřejmě jsem hned přemýšlel, jak to zaonačit, abychom se museli potkat v budoucnu znovu
Náhoda tomu chtěla
Tehdy se psal přelom devadesátých let a nového roku 2000, takže o oslovování kohokoliv přes sociální sítě či internet jsme si zatím mohli nechat zdát. Umění, získat ženu, bylo spíše v dovednosti, bavit se z očí do očí. Přesně toho jsem se rozhodl využít a do prodejny zkusil jednoho dne, tentokráte jako zákazník, znovu zajít. Elen byla na místě. Akorát šla okolo a… Zkrátím to. Povedl se mi zkrátka velkolepý kousek. Nejen, že si mě všimla, ale dokonce jsme se i domluvili, že spolu zajdeme na večeři do nějaké luxusnější restaurace. Má mužská ješitnost byla přímo v nebi, ač získání takovéto ženy bylo až podivně snadné. Jenže Elen mě dostávala každým svým gestem a slovem do kolen. O automobilech věděla víc než já, v mém vlastním oboru mi mohla být partnerem a když jsem ji pozoroval, jak svými prsty s načerveno nalakovanými, ale vždy krátkými nehty bere skleničku takovým drsným způsobem, přišlo mi to neskutečně sexy. Už nikdy jsem po jiné ženě netoužil a ve srovnání s Elen mi každá jiná přišla… No, naivní a nepřitažlivá. Její mužský temperament v jinak krásně opáleném ženském tělíčku mě vzrušoval k nepříčetnosti.
Zaslepen láskou
Do Elen jsem se zamiloval, i když byla starší než já a měla, na rozdíl ode mne, vysokou školu i lépe placenou práci. Stále více jsem byl přesvědčen, že jedině taková žena je pro skutečný život praktická. Nač by mi byla dívka, která si celé dny kadeří dlouhé lokny, peníze nic moc a možná ani neuvaří? Rozhodl jsem se proto jednat, a Elen jednoho dne požádal o ruku. Úspěšně. Souhlasila. Bylo mi sice jasné, že dominantní bude ve vztahu ona a já se s tím musím jako muž vyrovnat, ale byl jsem přesvědčen, že přesně tak to chci. A ani mě nenapadlo, zastavit se na chvíli a zeptat se sám sebe, proč to tak je. Proč jsem zrovna já, taková „nula“ jejím vyvoleným? Jenže zaslepenost a ješitnost mi tu odpověď nedovolily.
Tak trochu šok
Svatba se odehrála záhy a brzy jsme s Elen vybírali společné bydlení. Jediné co mně trochu mrzelo, byl fakt, že Elenka měla už tehdy nejvyšší čas na zakládání rodiny, ale přesto svou poslední příležitost vyměnila za práci. Ono, popravdě za práci vyměnila zanedlouho i naše manželství. Ze mě se stal muž v domácnosti a Elen byla roky hlavní živitelkou našeho rozpočtu. Že se situace vyvine tímto směrem, jsem mohl tušit. Přesto mi role „muže kuchyňky“ nepřišla špatná. Ale jen do té doby, než se postupně vytratil i náš milostný život. Elenka s přibývajícími roky nabírala na šarmu a mne stále víc mrzelo, že to, ze solárka super opálené, pěstěné tělo, které mělo s drobnými ňadry a slabými boky stále ještě míry hodně štíhlé modelky, nějak není moje. Jenže pravý šok, který začal pánskými šaty v její skříni, mě teprve čekal.
Barová komička
Je tomu už několikátý rok, kdy Elen občas kamsi odchází anebo přichází až druhý den ráno. Ona sice pokaždé vysvětluje, že za jejími časovými prodlevami stojí práce, ale já už dávno vím, že to tak není. Snad ze strachu z nevěry jsem ji totiž jednou tajně sledoval a zjistil, oč jde. Příčinou jejích absencí ovšem nebyl žádný muž, ale bar. Spíše jeho program. Má žena má, jak jsem zjistil, hodně zvláštní zálibu. Vystupuje totiž jako příležitostná barová komička při speciálních LGBT večerech a imituje v pánských šatech muže… Když to mé oči poprvé spatřily, nemohl jsem uvěřit. Smysl to dávalo. Jenže, proč mi sakra všechno tajila, když věděla, že se mi její „dámsko-pánský styl“ vlastně líbí a určitě bych ji podpořil? Nechápal jsem. Ale dnes už možná chápu.
Vztah z rozumu
O mém sledování jsme spolu nikdy nehovořili. Rozhodl jsem se, že její tajný koníček tajným zůstane. Ostatně, je přece dost mužů, kteří vystupují v barech, převlečení za ženy, tak proč by nemohl existovat opak? Jenže se stále nemohu zbavit dojmu, že je tu něco špatně a náš vztah byl pravděpodobně od začátku jen z rozumu. Řeknu to rovnou. V poslední době jsem silně přesvědčen, že má žena nemusí být tím, za koho jsem ji měl. Mám totiž pocit, že je ve skutečnosti lesbička anebo minimálně bisexuálka. Jen je natolik hrdá, že si nic z toho nepřiznává a raději to kompenzuje svými barovými aktivitami. Nevím. Vlastně si myslím, že bych měl pochopení i pro tohle, protože ji skutečně moc miluji. Jenže ona je stále tajemnější a já mám strach, aby mi jednoho dne s nějakou ženou neodešla třeba natrvalo…
