Nyní se Radek (44) cítí jako znovuzrozený. Potřeboval najít pomoc a vše se nakonec podařilo! Radek se vypořádal s posttraumatickou stresovou poruchou i s nadváhou. Zhubl neuvěřitelných 58 kilogramů a duševní pohoda se mu vrátila. Je z něj nový, zdravý a duševně mladý člověk!
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Dnes už jsem někdo jiný
„Cítím se jako nový muž,“ říká Radek, „trpěl jsem svou neuvěřitelnou nadváhou a posttraumatickou stresovou poruchou, kvůli které jsem měl strach opouštět dům.“ Při výšce 1,80 metru Radek vážil 152 kilo! Aby se mu vrátila duševní rovnováha, musel se vypořádat s nemocí i se svou nadváhou. Dnes se Radek směje: „Kdybyste mi před třemi lety řekli, že budu chodit na pilates, a pak poběžím domů uvařit si zdravou večeři, asi bych si ťukal na čelo.“
Jak to mohlo zajít tak daleko?
„Už ve škole mě děti šikanovaly kvůli nadváze,“ začíná popisovat Radek svůj příběh, „a jako dospělý jsem se vůbec nezměnil. Ke snídani jsem si dával smažená jídla, pochoutkou byla vejce na slanině,“ na Radkovi je vidět, že si tehdy opravdu pochutnával, „pak hned ke svačině sendvič nebo hamburger, a protože miluji omáčky s knedlíkem, hned jsem si je dával na oběd. A podobně to šlo až do večera, kdy jsem končil snaženými brambůrkami a nějakým tím pivem u televize.“
„Styděl jsem se za svou tloušťku, ale v práci jsem hrál toho veselého, optimistického chlapíka, tedy takového, jací tlustí lidé v očích ostatních bývají,“ pokračuje Radek. Radek pracoval jako záchranář, jezdil se sanitkou, a často bylo nutné kvůli pacientům absolvovat horskou pěší túru po schodech v panelácích. Radek říká: „Vždycky jsem dorazil úplně zpocený, lapal jsem po dechu a mé srdce bilo jako o závod. Nikdy jsem nedokončil směnu, aniž bych si během ní několikrát změnil košili.“
„Dokonce jsem měl noční můry, kde byli kolegové a přátelé zděšeni, když se dozvěděli, že vážím přes 150 kilogramů!“ V roce 2016 Radka navíc postihly tři traumatické události rychle po sobě. Bylo to v práci, a vždy se jednalo o smrt dítěte.
„Po 33 letech, kdy jsem dělal záchranáře, najednou jako by se něco uvnitř mě zlomilo, a já prostě nemohl pokračovat,“ vypráví Radek. Po čtrnácti dnech pracovní neschopnosti se pokusil vrátit do práce, ale v autě se rozplakal. „Cítil jsem se odepsaný. Doma jsem byl sám, a to vše ještě zhoršovalo. Nemohl jsem vycházet z domu, byl jsem vyděšený, cítil jsem, jak mě všichni pozorují a odsuzují mě za mou nadváhu,“ popisuje Radek svůj vážný stav.
Léčba duše i těla
Pracovněprávní oddělení Radka poslalo za klinickým psychologem. Ten diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu a zahájil terapii. „V té době už mě přepadaly i sebevražedné myšlenky,“ říká Radek, „těžko říct, jak by to se mnou bez pomoci lékaře nakonec dopadlo.“
„Bylo to, jako kdybych poprvé otevřel oči,“ vypráví Radek o své terapii, „jsem tlustý, protože celý život používám jídlo jako odměnu, i jako trest. Jídlem řeším všechny pocity, hlavně samotu, nehezké věci, které souvisejí s mou prací a stres.“ Psycholog Radkovi také doporučil dietoložku, ke které ihned zašel, aby s ní probral možné změny stravování.
„Už jsem nechtěl být ten tlustý muž. Nechtěl jsem, aby moje tělo na první pohled vyprávělo o mé frustraci, samotě a neštěstí. Věděl jsem, že teď, při terapii mé stresové poruchy a s odbornou pomocí v oblasti výživy, že teď jsem připraven, a že to dokážu,“ říká Radek, stále ještě s odhodlaností v hlase.
Doporučení: Nikdy není pozdě na změnu. Ať je vám 20, 40 nebo 60 let.
ProÚspěch.cz
Dal jsem do toho všechno
„Rozhodnutí bylo to nejdůležitější, ale nevěděl jsem, jak to zvládnu,“ popisuje Radek, „nikdy dřív jsem nevařil zdravé jídlo, a teď jsem najednou připravoval špagety se zeleninou a misky jogurtů s cereáliemi na snídani. Do práce jsem si nosil přesně odměřené krabičky zdravého jídla, přesně podle pokynů dietoložky,“ říká Radek s úsměvem a dodává, „vlastně to bylo fajn, vaření se pro mě stalo koníčkem. Volného času jsem na to měl dost.“
Za měsíc Radek zhubl téměř 7 kilogramů, a to nebyl jediný rozdíl. Každý den trávil na bezpečných místech, kde neměl pocit, že je stigmatizován a že na něj všichni hledí s opovržením. Postupně se i díky tomu začal cítit psychicky lépe.
„Začal jsem každé ráno chodit na procházky, na běhání v parku to ještě nebylo,“ Radek už se zase usmívá, „pak jsem se připojil ke skupinovému cvičení pilates a koupil jsem si kolo.“ Postupně Radek získával jasnější náhled na svůj problém, a co víc, cítil mnohem víc energie. Jeho krevní tlak se snížil a lékaři řekli, že podstatně snížil riziko vzniku diabetu 2. typu.
„Letos v lednu jsem se ujal dočasné funkce asistenta na místní základní škole, kde se starám o děti s poruchami chování. Když jsem pochopil, jak moc emoce ovlivnily mě, dokážu se s těmi dětmi ztotožnit a vidím, jak se při naší společné práci mění jejich postoje k okolí i k sobě samým. Je to nesmírně naplňující a obohacující zážitek,“ uzavírá Radek své vyprávění.
Konec dobrý, všechno dobré. „Nyní cítím vděčnost, že můžu žít svůj život naplno!“
