Můj přítel Tomáš byl vždycky takový větroplach, ale když vybral všechny peníze z našeho společného účtu a zmizel, připravil mi tím velmi těžké chvíle. Měla jsem před porodem a neměla jsem kam jít. Musela jsem do domova pro matky a tam to opravdu nebyl žádný med. Bylo to těžké období.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Tomáš byl spíš jako mé dítě, než chlap do života
S Tomášem jsme nikdy neměli úplně ideální vztah. Často jsme se hádali, ale i přes to jsme se navzájem měli rádi. V našem vztahu jsem já byla ten generál, který všechno řídil, ale jinak to nešlo. On byl skoro o pět let mladší než já a často se choval jako dítě. Potřeboval někoho, kdo by ho vedl a říkal mu, co má dělat. A to i v obyčejných věcech. Musela jsem mu dokonce chystat oblečení, co si má vzít na sebe, když jsme šli na oslavu kamarádových narozenin.
Moje těhotenství nás stmelilo více dohromady
Po dvou letech jsem otěhotněla. Naše miminko bylo plánované a oba jsme se na něj velmi těšili. Tomáš mi se vším pomáhal a choval se ke mně opravdu pěkně. Vybírali jsme spolu jména, oblečení i další věci, které naše první dítě bude rozhodně potřebovat. A celkově jsme začali žít jako rodina. Udělali jsme si společný účet, abych měla více finančních prostředků k nákupu výbavičky.
Jeho peníze jsem potřebovala, protože jsem pracovala jako uklízečka a věděla jsem, že budu muset každou chvíli mou práci opustit. Tomáš dělal zedníka a jeho plat byl mnohonásobně vyšší než ten můj. A tak jsme všechny finance sjednotili na jeden účet. Naprosto mi to vyhovovalo. Bylo to nejkrásnější období, které jsem v životě prožila. A to nejen z finanční stránky, ale tak celkově.
Tomáš se odstěhoval, když jsem byla v práci
Jednoho dne se však všechno změnilo. Byl to můj poslední den v práci a já se už strašně těšila, až skončí. Konečně zůstanu doma a budu si užívat těch posledních pár týdnů před porodem. Jenže hned jak jsem otevřela dveře od bytu, došlo mi, že je něco jinak. Netrvalo dlouho a došlo mi, o co jde. Chyběly všechny Tomášovi věci. Postupně jsem otvírala všechny skříně a šuplíky. Nezůstalo po něm u nás doma vůbec nic.
Jediné, co jsem objevila, byl lístek v kuchyni, na kterém stálo, že mu to je líto, ale poznal někoho jiného. Nevěřila jsem tomu, co jsem četla. Myslela jsem si, že to je jen blbý vtip. On vážně opustil mě i naše dítě? Snažila jsem se mu dovolat, ale jeho telefon byl vypnutý. Hledala jsem ho po jeho kamarádech, ale nikdo nic nevěděl. Poslední věc, jaká mě naprosto odrovnala, byla to, že zmizely také všechny peníze, které byly na společném účtu.
Tomáš mě a naše dítě nechal bez všech finančních prostředků
V peněžence jsem měla pouhé dvě stovky a nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. Rodinu jsem neměla. Neměla jsem peníze na jídlo, ani na nájem. Začala jsem rozprodávat věci z bytu a čekala na poslední výplatu, která ale nebyla ani na pokrytí nájmu. Byla jsem v naprosto zoufalé situaci, a tak se stalo, že když jsem porodila mou krásnou holčičku, neměly jsme už ani střechu nad hlavou. Pomoc jsem našla až v azylovém domě pro matky s dětmi.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Kamila a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
V domově pro matky se nežilo jednoduše
Z jedné strany jsem se sice stala hrdou matkou, ale zároveň mi bylo naprosto hrozně. Neměla jsem nic a ani jsem nevěděla, jak začít nový život. Po Tomášovi se slehla zem. Za to všechno jsem ho naprosto nenáviděla. V domově pro matky jsem sice našla útočiště, ale neměla jsem žádné soukromí a některé matky zrovna nebyly ukázkové a bylo mi z nich špatně. Nakonec mi pomohly paní ze sociálního úřadu.
Tyto dámy mi našly byt a pomohly mi, abych se vrátila zpět do běžného života. Bylo to těžké a často jsem bojovala s finanční tísní, ale nakonec jsem to všechno zvládla. Moje malá dcera teď nastoupí do školky a já se konečně budu moct vrátit do práce. Tomáš ani jednou neprojevil zájem ji vidět. Nikdy už mi nezavolal ani nenapsal. Není zapsaný ani v jejím rodném listě a já doufám, že už se nikdy neozve.
Nikdy by mě nenapadlo, že se Tomáš takto zachová a dostane mě do velmi složité životní situace, ale jsem hrdá na sebe, jak jsem to zvládla.
