Rizika nejsou velká!

Takzvaně riziková hra určitě neznamená uvedení dětí do vážného nebezpečí. Naopak jim umožňuje být dětmi. Dobrým příkladem je například lezení, skákání z výšek či věšení se vzhůru nohama. Riziková hra umožňuje dětem testovat limity a řešit problémy. Ale co když se rodiče obávají nebezpečí únosu? Nebyly náhodou uneseny děti, které měly povoleno hrát si venku bez dozoru?

Nevěřte všemu!

Přestože titulky bulvárních magazínů po celém světě naznačují opak, riziko únosu dětí se nezvýšilo z přibližně 0,0005 % nebezpečí už od 70. let 20. století. Navíc je mnohem pravděpodobnější, že dítě unese někdo, koho zná (dokonce i rodič), než obávaný cizinec, který číhá na děti v parku. Eliminace rizika není totéž, co neustálé zasahování do života dítěte a snaha jej nasměrovat „správným“ směrem. Možná jsme na to zapomněli, ale je také normální – a prospěšné – když se dítě nudí.

Nuda i hra

Nuda zvyšuje kreativitu a umění řešit problémy. V době, kdy si děti hrají samy, čelí výzvám, a naučí se tak zvládat obtížné situace. Styl výchovy typu „vrtulník“ vede k pozdějším depresím a úzkostem spojených s reálným životem. A ti, kdo jsou zvyklí spoléhat na rodiče, kteří vždy „umetou cestu“, vykazují v pozdějším věku rysy narcismu a nárokování si výhod.