Prvotní obavy

Když měla první dceru, strašně se bála, že o ni nebude správně pečovat, že ji správně nevychovají… Měla pochyby, které asi každá žena u prvního dítěte má. Postupně se hrany obrousí a člověk přestane být tak úzkostný, aby neudělal sebemenší chybu.

Nejhorší prý bylo období na základní škole, kdy děti navštěvovaly různé kroužky, ještě nemohly jezdit samy a logisticky to zvládnout bylo peklo. Přestože je každé dítě věkem i povahou jiné, povídat si potřebují všechny. A zabavit se přes odpoledne taky. Mluví jeden přes druhého, někdo si pouští nahlas hudbu, jiný televizi, další potřebuje pomoci s úkolem a nejmladší holčička se učí chodit.