Petra (37): Kvůli manželově nadváze se nám nedaří otěhotnět. Už jsem začala tloustnout i já

Už je to 11 let, co jsme s manželem svoji. Máme krásný dům a jsme spolu šťastní. Jedno nám však stále chybí, a to je společné štěstí v podobě dítěte. Nikdy jsem si nemyslela, že může být váha problém, ale evidentně je. Už začínám být zoufalá – a ze smutku jsem se začala přejídat i já.

Vždycky se mi líbil

Už když jsem Jakuba poznala, nebyl štíhlý. Mně se ale líbil – měl tak úžasnou povahu a v okruhu svých přátel fungoval jako pevný a záchytný bod, že se mi jeho klidná a vyrovnaná osobnost skutečně líbila. Byli jsme dlouho přátelé – a že se milujeme jsme vlastně zjistili až v době, když jsem prožívala nešťastnou lásku a on stál při mně.

Najednou mi došlo, že jsem se pro cizího kluka trápila úplně zbytečně, že to největší štěstí v podobě upřímného a milujícího člověka mám přímo před sebou. Od té doby jsme začali randit a byli spolu šťastní.

Nikdy jsem jeho váhu neřešila

Jakub patřil mezi vysoké a plnoštíhlé muže – a nedá se říct, že by potřeboval být středem pozornosti. Přitom ale byl mezi lidmi velmi oblíbený a dokázal vyprávět veselé historky jako na běžícím pásu. Nikdy jsem se s ním nenudila, to je pravda. V rámci svého humoru si dokonce sem tam vystřelil i sám ze sebe. Všichni jsme věděli, že je to známka toho, že ze své váhy nemá žádné mindráky. Ani já jsem jeho nadváhu nikdy neřešila a nepřišlo mi to jako důležité měřítko v hodnocení člověka. Bylo nám spolu prostě prima.

Po smrti otce se ale něco změnilo

Když Jakubovi umřel jeho tatínek na rakovinu, naprosto to s ním otřáslo. Otec svou diagnózu tajil, a proto bylo velmi zdrcující se ji dozvědět již ve chvíli, kdy bylo na vše pozdě. Následoval rychlý postup nemoci a tatínek bohužel brzy svůj boj prohrál. Do té doby veselý manžel byl najednou zádumčivý a šlo vidět, že se svým žalem doslova projídá. Toto trvalo několik měsíců, pak už jeho váha atakovala 200 kilogramů.

Zatoužili jsme po dítěti

Logicky jsem věděla, že potřebuje nový životní impuls. I když jsme již nějakou dobu antikoncepci vynechali, nikdy jsme se vyloženě o tom, že bychom dítě chtěli, nebavili. A já se rozhodla, že když se i po několika letech nedaří přirozeně otěhotnět, vyhledám odbornou pomoc.

Myslela jsem ale, že bude problém na mé straně. V doprovodu kamarádky jsem absolvovala sérii vyšetření, kdy mi bylo sděleno, že jsem naprosto v pořádku. I menstruační cyklus jsem měla pravidelný, vše bylo z lékařského hlediska v pohodě.

Čtěte také: Dominika (25): Vztah s přítelem mě začal nudit, zkusila jsem proto seznamku. To, co mě tam potkalo, jsem rozhodně nečekala.

Nakonec jsem k vyšetření doprovodila i manžela. Výsledek byl ale velmi nepříjemný – jeho spermie nebyly příliš životaschopné. Lékař si tuto situaci dal do spojitosti s Jakubovou váhou a doporučil mu dietu. Je to již dva roky – a Jakub zatím nezhubnul ani trochu. Právě naopak. A já jsem navíc začala tloustnout taky. Z nenaplněné mateřské lásky se cítím hrozně, pomáhá mi jídlo.

Vůbec nevím, jak dlouho budeme muset ještě čekat. Dokonce jsem začala uvažovat nad adopcí.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.