Petr netušil, kam ho zavede jeho koníček – záliba v sestavování rodokmenu. Roky zkoumal předky ze strany svých rodičů, až nakonec poslal svou DNA na expertízu. Výsledek byl neuvěřitelný! Test zjistil, že jeho pravý původ je jiný!
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
DNA šok
„Když jsem porovnával vše, co jsem věděl, stejně jsem nemohl najít nikoho, kdo by mohl být můj předek,“ říká Petr, „pak jsem ale dostal na Facebooku zprávu od jedné ženy z Itálie. Psala, že podle všeho jsme příbuzní,“ Petr byl ohromen. Žena vysvětlovala, že když vyrůstala, vždycky si myslela, že je adoptovaná. Petr zkontroloval její příjmení se svým již sestaveným rodokmenem, přesto nemohl najít, kam by „pasovala“.
Najednou vše „sedělo“
V jeho tehdy 59 letech měl ještě rodiče naživu, ti mu ale pravdu neřekli a nikoho jiného neznal. Jediné, co věděl, bylo, ve které porodnici se narodil. A tak se do celé věci ponořil hlouběji. „Když jsem pročítal zápisy, prošla mnou zimnice,“ pokračuje Petr, „všechno sedělo! Byl jsem adoptován!“
Najednou to dávalo smysl. Žena, která ho kontaktovala, nebyla adoptována, adoptován byl Petr!
Stále v šoku oné ženě napsal své zjištění. Byla to jeho sestra! Tomu nejprve nemohla uvěřit, ale DNA testy to potvrdily. „Když jsem zjistil realitu, dopadlo to na mě,“ vysvětluje Petr, „rodokmen, kterému jsem se roky věnoval, vůbec nebyl můj. Přišlo mi to hrozně líto.“
Přiznání
„I když jsem se cítil zraněný a naštvaný, zaměřil jsem se na nalezení své pravé rodiny,“ vypráví.
Petr pečlivě znovu zkoumal rodokmen a skutečně narazil na mezeru. A na svého nevlastního bratra. Poslal mu kontaktní údaje, a on mu pak zavolal. Petr nebyl jediný, kdo hledal. Nevlastní bratr mu vysvětlil, že jejich pravá matka (83) utrpěla před měsícem mrtvici, a tehdy se mu svěřila, že měla ještě jedno dítě. Utajovala vše celých 59 let!
Hromada nových příbuzných a příběhů
A děti svého bratra hledaly také. Biologická maminka posléze s Petrem mluvila po telefonu. Nevěděl, co má říct. Mluvila ona: „Ano Petře, jsi můj syn,“ řekla tiše a pokračovala, „nikdy jsem se tě nechtěla vzdát,“ vysvětlila, „byla jsem přinucena.“ Petr byl zmatený a dojatý zároveň. „Ano, mami, já vím,“ odpověděl. „O dva týdny později jsme se domluvili na osobním setkání,“ vypráví Petr, „sestra, bez které jsem vyrostl, souhlasila, že řekne mým rodičům, že znám pravdu o své adopci.“
Byla to bolestná konverzace, když Petrovi máma a táta vysvětlili, že spálili adopční papíry, protože ho nechtěli ztratit. Ale tím, že vše zatajili, nechali ho žít ve lži. Přitom dobře věděli, jak moc se zajímá o svůj rodokmen! Měl jim to za zlé. A není divu. Pak Petr odjel za svou rodinou do Itálie. Setkání s matkou bylo dojemné. Hned ho objala a plakala. Bylo to vše jako ve snu.
„Celý den jsme strávili společně se sourozenci a dozvěděl jsem se příběh své matky,“ vypráví Petr, „když máma ve 24 letech otěhotněla, byla zrovna rozvedená a bez jakékoli podpory. Žila tehdy napůl v Česku a napůl v Itálii, její bývalý manžel byl Čech. Babička ji donutila dítěte se vzdát hned po porodu a vrátit se do Itálie natrvalo.“
„I když jsem měl čas seznámit se se svými novými příbuznými, nebylo to snadné. Koneckonců, byl jsem si nimi úplně cizí,“ říká Petr. Po dokončení jedné strany hádanky, chtěl Petr najít svůj pravý rodokmen a našel příbuzné svého otce, který byl již dlouho mrtvý.
Nicméně na jeho straně našel rozsáhlou síť italských příbuzných. Zjistil, že má celkem osm sourozenců! Tři ze strany svého biologického otce a pět z maminčiny strany. Časem se Petr setkal se sestrou, která ho poprvé kontaktovala, a potkal tety a strýce, kteří mu vyprávěli o jeho otci. Všichni Petra vítali s otevřenou náručí a zažili hodně oslav, spoustu vína a smíchu.
Petr mluví se svou rodnou matkou každý týden a plánuje, že se i s ženou přestěhují do Itálie. Naučil se nebrat rodinu jako samozřejmost, nyní je každý okamžik s ní vzácný!
