Celých dlouhých pět let jsme se snažili o druhé dítě a pořád nic. Tolik jsem se těšila, až zase budu nakupovat oblečení a čekat na miminko. Když jsem nakonec otěhotněla, zjistila jsem, že mi bohatě stačí naše první dítě, a druhé těhotenství si neužívám. Nebyla jsem si ani jistá tím, zda se těším na miminko.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
První těhotenství jsem si náramně užila
První těhotenství jsem prožívala naprosto skvěle. Všichni mě strašili, že budu pociťovat těhotenské nevolnosti a celkově toto období prý není nic moc. Já však byla výjimka. Proplouvala jsem jím, ani jsem nevěděla jak. Náramně jsem si to užívala. Na naši holčičku jsem se neskutečně těšila. Dlouho před porodem se u nás doma válely dětské oblečky a jiné vybavení pro miminko. Já je každou chvíli kontrolovala a všemožně třídila.
Druhé dítě jsme chtěli počít prakticky okamžitě
Po narození naší Karolínky jsem se stala tou nejšťastnější mámou na světě a také můj manžel zářil štěstím a choval se jako hrdý táta. Nemuseli jsme se rozmýšlet dlouho a po pár měsících jsme se rozhodli, že je na čase pořídit naší krásné dceři sourozence. Chtěli jsme vždycky dvě děti, a hlavně aby byly narozené blízko k sobě. Žádné věkové rozestupy tří let, jak doporučují odborníci.
Nedařilo se mi otěhotnět
Osud nám však toto přání nedopřál. Já nemohla otěhotnět, ať jsme dělali, co jsme chtěli. Podle doktorů jsme byli oba zdraví a jen nám doporučovali, ať tomu dáme čas. Uplynul rok, pak druhý a pořád nic. Mrzelo mě to, ale o to víc jsem se snažila dát všechnu lásku Karolínce. Po třech letech jsme to vzdali a smířili se s tím, že budeme mít pouze jedno dítě. I tak jsme byli šťastná rodina, které krom druhého dítěte nic nechybělo.
Druhé těhotenství přišlo nečekaně
Trvalo to další dva roky, než jsem zjistila, že jsem těhotná. S manželem jsme si nedávali pozor při našich postelových hrátkách, protože nám to připadalo díky tomu, co se stalo naprosto zbytečné. Jenže najednou jsem byla opět těhotná. Můj muž byl nadšený. Objímal mě a líbal. Jeho radost nebrala konce. Ale kde byla ta moje? Byla jsem tou nečekanou informací zaskočená a říkala jsem si, že se určitě taky těším, jen mi to zatím nedochází.
Nechtěla jsem podřídit svůj život zase dítěte
Nedocházelo mi to evidentně ani po pár dnech, protože jsem stále necítila žádnou radost. Karolínka už měla pět let a byla vypiplaná z toho nejhoršího. Najednou jsem si začala uvědomovat, že mě opět čeká noční vstávání, poté hlídání batolete. Znovu pleny a učení na nočník a spoustu dalšího. Minimálně na několik dalších let mi skončí klidný život, který jsem opět získala zpátky.
Hormony mnou cloumaly
Připadala jsem si hrozně. Nechtěla jsem před manželem přiznat, že z tohoto těhotenství cítím velké rozpaky. Moje nálady se střídaly. Chvíli jsem byla veselá, ale vzápětí jsem dokázala proplakat několik hodin. Nevyznala jsem se sama v sobě. Tížila mě také provinilost. Často jsem si kladla otázku, zda jsem opravdu tak špatná, že nechci další dítě. Jsem taková zrůda? Přepadaly mě také myšlenky, že kdybych potratila, vyřešil by se můj problém.
Když jsem ho uviděla, všechny zlé myšlenky se rozplynuly
Výbavičku pro miminko jsem řešila až na poslední chvíli. Ještě před porodem jsem cítila, že chlapečka, který se mi má narodit, ani nechci. Nakonec stejně přišlo na svět krásné zdravé miminko, které se mělo čile k světu. Až když jsem toho malého drobečka viděla, došlo mi, že ho miluju stejně, jako naši prvorozenou Karolínku. Byl tak drobounký a maličký. Všechny mé špatné pocity během těhotenství byly rázem pryč.
Všechno to byla jen má sobeckost
Nikdy jsem se svému muži nesvěřila s tím, jak špatně jsem prožívala druhé těhotenství a našeho syna vlastně ani nechtěla. Navždycky toto bude moje tajemství, protože se stydím, že jsem tohle vůbec mohla cítit. Vím, že za to mohly částečně těhotenské hormony, ale nemůžu to na ně svádět. Umocnily jen to, co jsem už dávno musela cítit. A to byla sobeckost. Nechtěla jsem obětovat svůj spokojený život malému dítěti.
Tohle mě bude pronásledovat po celý život a sama sobě to neodpustím. Jedno vím jistě. Moje děti jsou pro mě vším – obě.
