Už nevím, kudy kam. Na vše okolo domácnosti jsem sama, k tomu máme malé batole a přítel mi vůbec nepomáhá. Chápu, že domácí práce jsou hlavně mou starostí, ale občas potřebuji i já mít chvíli je pro sebe. Bohužel můj partner toto vůbec neřeší. Podle něho nezvládám nic, jak by si představoval.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Sladkých sedm let štěstí
S Jarkem jsem se seznámila, když mi bylo dvacet tři let a byla jsem čerstvě po vysoké škole. Vysoký, štíhlý blonďák, který si uměl se vším poradit, mě přímo okouzlil. Začali jsme spolu chodit, do roka spolu i bydleli a začali se sžívat. Vedlo se nám dobře. Jarek má dobře placenou práci v korporátu, já jsem se začala živit jako účetní v jedné z místních účetních firem. Později jsem se osamostatnila a pustila se do podnikání ve stejné oblasti, tedy ve vedení účetnictví živnostníkům a malým firmám.
Na všechno sama
To, že je Jarek perfekcionista, jsem poznala docela brzy po našem sestěhování. Chtěl mít vše doma v naprostém pořádku, přičemž k domácím pracím nepřiložil nikdy ruku. Brala jsem jako samozřejmost, že se o vše postarám sama. Koneckonců jsem ženská. Jenže, když se narodila dcera, nic se nezměnilo.
Kvůli zdravotním problémům jsem nakonec rodila císařem, kvůli čemuž jsem musela zůstat déle v nemocnici. Jarkovi se zdálo šest dnů pobytu dost dlouho a dával mi najevo, že je to moje chyba, že jsem nerodila přirozeně. Myslela jsem si, že po příchodu z porodnice se alespoň trochu zapojí do péče o dítě nebo mi pomůže v domácnosti, ale nic z toho se nestalo. I když mě bolela šitá jizva po císaři a ploužila jsem se pomalu po bytě, musela jsem chtě nechtě vše zvládat sama.
Malou Nellinku jsem nesměla mít v naší ložnici, protože by přítele v noci budila. Chodila jsem ji tedy třikrát za noc krmit do jejího pokojíčku. Přitom jsem musela dávat pozor, abych nebyla moc hlučná a přítel se neprobudil. Ještě mi ani neskončilo šestinedělí a Jarek začal vyžadovat teplé večeře každý den, přičemž veškeré nákupy potravin do domácnosti nechal na mně. Prý je to moje starost, aby rodina neumřela hlady. Dokázal vždy dát dost nepříjemně najevo, když lednička náhodou nebyla úplně plná, protože jsem nestihla ten den nakoupit.
Čistota především
Vedle toho neustále kontroluje každý drobínek na podlaze, smítko prachu na nábytku, nebo šmouhu na zrcadle. Nejsem šmudla a domácnost se snažím mít v pořádku, ale z drobků na koberci vědu nedělám. Když byly Nellince asi dva měsíce, začal Jarek na mě tlačit, abych se vrátila ke svému podnikání. Prý už ho to nebaví, aby veškerý chod naší domácnosti financoval pouze on. Pustila jsem se tedy opět do vedení účetnictví.
Kontrola financí
Bohužel nedávno se Nellinka osypala a objevil se u ní atopický ekzém. Vinu za to dává přítel mně, že prý kdybych ji kojila, nestalo by se to. Jenže já jsem o mléko přišla poměrně brzy. Myslím si, že to se to stalo hlavně proto, že nemám ve své vlastní rodině žádné zastání. Kdykoliv požádám přítele o pomoc s malou, odbude mě s tím, že je to moje starost, že on se bude o ni zajímat, až bude starší.
Takže jsem s ní 24 hodin 7 dní v týdnu bez toho, že bych měla aspoň chvíli pro sebe. Ve volném čase totiž účtuji a výsledkem je, že přítel kontroluje i moje finance a to, za co je utrácím. Na sebe si nesmím nic koupit, protože je třeba peníze šetřit na horší časy. Avšak na své záliby si Jarek najde vždy čas i peníze. A když se ozvu, že není přece nutné stále kupovat nové počítačové hry, odkáže mě do patřičných mezí s tím, že to je jeho věc a jeho peníze.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Pavlína a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Nevím, kudy kam
Kdykoliv se snažím s Jarkem promluvit o naší situaci a o tom, že se cítím být přetažená a že mi jeho chování vadí, mávne jen rukou. Podle něho jsem hysterická a cloumají se mnou hormony a dál se se mnou nebaví. Přítel se diví, proč já jsem jiná, když u nich doma jeho máma veškerou práci zvládá, aniž by vyžadovala pomoc od otce.
Čím dál tím více na mě doléhá únava a láska, kterou jsem k Jarkovi cítila, se pomalu vytrácí. Vidím, že jsem na vše sama a Jarek v mém životě figuruje jen jako zdroj nepříjemných pocitů. Stále častěji uvažuji nad tím, že by mi bez něho bylo lépe. Uživit bych se asi dokázala, když to už zvládám nyní s půlročním dítětem.
Čeká mne tedy velice zásadní životní rozhodnutí, které ale určitě zvládnu, mám přece svoji dcerku.
