Příběh paní Pavly určitě není ojedinělý. Její manžel je věčný kritik, kterému se zavděčit snad vůbec nejde. Pavla je ze všeho už unavená a přemýšlí, jak situaci řešit.
Pan Úžasný a já
Manžela jsem si brala po pečlivém zvážení všech pro a proti. Ano, byla jsem do něho pochopitelně zamilovaná a připadal mi jako pan Úžasný. Však mi ho některé kamarádky záviděly. Libor je fešák, který se umí postarat o rodinu. Alespoň takto se jeví na veřejnosti. V soukromí je to však už o něčem jiném.
Netvrdím, že je manžel špatný chlap. Samozřejmě má své slabé i silné stránky. Jenže, jak zamilovanost postupně opadávala, začala jsem zjišťovat, že nějak ta negativa převládají. Možná je to dáno i tím, že jsem dva roky po sňatku přišla do jiného stavu – a narodila se nám vytoužená holčička. Vlastně jen moje vytoužená, protože Libor si přál kluka.
Však také v porodnici neskrýval zklamání. Přitom už z ultrazvuku věděl, že čekám děvče. Prý si myslel, že by se to ještě mohlo změnit. No, nezměnilo – a máme tedy holku. Já jsem spokojená, protože holčičku jsem si moc přála. V Liborově rodině ale asi mají nárok na lásku jen kluci. Holky moc vítané nejsou. Mrzí mě to.
Když spadly růžové brýle
Už jsem se smířila s tím, že manžel nad naším dítětem neskáče radostí metr do výšky. Obrečela jsem i to, že se o malou nějak moc nestará. Natož aby si s ní hrál. To nepřipadá v úvahu. Na to prý on nemá čas. Od toho jsem já doma na rodičovské dovolené, abych se jí věnovala. Říkám si, nakonec to není moje chyba, že malá za tatínkem moc nechce chodit a raději se drží mě. Více mi ale vadí, že mě manžel neustále kritizuje.
Věčný kritik
Nelíbí se mu, jak se o dcerku starám, protože má dojem, že ji svou péčí rozmazluji. A měla bych ji nechávat spávat v postýlce bez přikrývky, aby se otužovala. Však to tak ukazují v televizních reklamách. A proč prý má ještě v roce a půl plenky? Kdyby už chodila na nočník, ušetřili bychom nemalé finance.
Libor má také dojem, že neustále potřebuji kupovat dceři nové oblečení. Vůbec nechápe, že dítě roste jako z vody a za chvíli je jí vše malé. Nejvíc by byl spokojený, kdybych nakupovala v second handech. Abych měla od jeho kritiky pokoj, tak přesto, že to nemáme zapotřebí, v bazaru oblečení pro dceru nakupuji. Ale je to i proto, že se dají takto pořídit velice pěkné a levné kousky oblečení.
Čtěte také: Pavlína (33): Švagrová se k nám často zve na víkend. Už mě to ale zmáhá.
Manželovi vadí, když přijde z práce domů, a někde v bytě leží dceřina hračka. Od toho je dětský pokoj, aby si hrála jen tam. Nikdy mi nepochválí žádné jídlo, co mu připravím – a v poslední době začal kritizovat i můj vzhled. Já se přitom o sebe starám. S dcerkou na kočárku chodím běhat a rozhodně nepatřím mezi neupravené maminky. Přesto se manželovi ničím nezavděčím. Když mu o tom řeknu, jen mávne rukou, že je to můj problém, ať si to nějak vyřeším sama.
Přemýšlím, jestli se to někdy změní, nebo takto budu žít pořád. Někdy mám sto chutí dcerku sbalit a utéct od manžela pryč. Co mám dělat?
PhDr. Tomáš Novák komentuje:
Vážená paní,
mezi pozoruhodné paradoxy mužské povahy patří fakt, že mnozí pánové preferují narození syna před narozením dcery. V minulosti to mělo mj. i jasné ekonomické i sociální důvody. Ty jsou dnes již dávno mimo hru. Faktem ovšem je, že vývoj chlapců je častěji problémový než obdobný proces u dívek. Taktéž konflikty otců a synů bývají výraznější, než je tomu mezi tátou a dcerou. Freude, Freude vždy na tě dojde. Můžeme tudíž připomenout i Oidipský komplex – nevědomou touhu chlapce zaujmout otcovo postavení vedle matky. Jeho variantou je u dívek Elektřin komplex-nevědomé přesvědčení, že by dcera byla otci lepší partnerkou než matka. Mimochodem v řadě případů na tom není „pravdy trochu“ ale dost. I původně vůči sobě velmi kritického otce dokáží posléze dívky pacifikovat ve smyslu „omotat si ho kolem prstu“.
Leč nesmyslné manželovo „zklamání“ není hlavním tématem vašeho dopisu.
I na první pohled velmi sebevědomé ženy bývají překvapivě psychicky křehké. Mívají sklon k pocitům viny. Rodič ve smyslu Superega, nebo chcete-li svědomí, v jejich „já“ bývá rozvinut intenzivně. Projevuje se kriticky nesmlouvavými apely. Zkuste mu vysvětlit, že své dítě sice milujete a jste šťastná, že ho máte leč… ojojoj.
Navíc existuje tlak jakéhosi diktátu módy. Dámy jsou vůči němu poměrně citlivé a vnímají jej víc než muži. Módou dneška jsou superženy. Zvládají vše, co druhdy jejich prababičky, a navíc se samozřejmým úsměvem úspěšně konkurují úspěšným mužům jedenadvacátého století.
Ve výčtu složitostí mateřské lze citovat i F. M. Dostojevského: „V některých situacích je muž jako pařez.“ Nedomyslí, že výroky typu: „Vždyť vlastně celý den nic neděláš. Jsi na dovolené, tak si to užívej a nepruď,“ se pohybuje v minovém poli. C. G. Jung je autorem termínu „trauma medúzy“. To vás prostě něco, z čista jasna, nečekaně, bolestivě psychicky poznamená. Ve zmíněném případě může takový motiv vést k dysforickým úvahám typu: „Vždyť ono je to vlastně pravda, pořád jenom uklízím, peru, vařím, a vlastně to ani není vidět. A dovolenou ze zaměstnání mám také.“ Dalším krokem potenciálního masochismu intelektuálek může být vzpomínka na základní školu. Tam jsme se všichni setkali s veršem: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál.“ Stačí aplikace na kariéru v profesi a je vymalováno.
Do kategorie poněkud královských rad patří doporučení typu: odpočiňte si, odreagujte se, vypovídejte se kamarádce, zapojte do péče o dítě více i manžela. Jsou to nápady sice mnohem lepší než rozličné „musismy“ o nejvlastnějším poslání ženy, leč neplatí vždy a všude. Kdesi na internetu jsem nalezl poučný příběh jisté paní Lucie. Ta zvládla syndrom vyhoření, neb jí „lékařka předepsala antidepresiva, chodím cvičit a rekonstruujeme dům“. Klobouk dolů. Leč ne každá máma prahne po tom být cvičenkou. Rekonstrukce domu může být finanční, vztahový či komfortní debakl vnímaný jako zostření trestu. Nic proti antidepresivům, nejsou návyková a obvykle pomáhají. Leč například s kojením nejdou dohromady.
Výrok E. Berneho: „Když vás dlouho nikdo nehladí, začne vám vysychat mícha,“ stojí za zamyšlení. Dětské hlazení stačit nemusí. Menu je třeba doplnit vlastní snahou a iniciativou. A ještě citát jiného klasika, Zdeňka Matějčka: „To nejlepší, co může muž pro své právě narozené dítě udělat, je učinit jeho matku šťastnou.“ Rozumná paní domu s nadhledem v této souvislosti ví, že doma bývá DOMA. Tj. partnerská kombinace Dostojevského s Matějčkem, přičemž poměr nemusí být optimální.
Nemyslím, že by bylo možné situaci aktuálně řešit. Vyčkejte, nezabývejte se manželovou kritikou. Naopak se snažte positivně kvitovat třeba jen záblesky jeho lepších stránek. Zajděte do manželské poradny a proberte svoji situaci s někým nezaujatým. Možná nevnímáte stav doma zcela přesně. Vytvořte si jakýsi plán eventuálního dalšího krizového vývoje. Pokud se v budoucnu budete muset rozhodnout prom radikální kroky pečlivě je připravte.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
