Patrik (27): Nejsem ani homosexuál, ani hetero. Jsem prostě bisexuál, který nikam nepatří

Moje holka mě nechala, když jsem se přiznal, že jsem spal s mužem. Mně totiž na pohlaví nezáleží, osoba mě musí přitahovat jako člověk a je jedno, kterého pohlaví je. Jenže si připadám, že nikam nepatřím. Pro homosexuální skupiny jsem málo gay, a heteráci mě mezi sebe také přijmout nechtějí. Jsem někde mezi nimi. A jsem sám.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Myslel jsem si, že jsem jen na holky, dokud jsem nepoznal Jirku

Svou sexualitu jsem si začal uvědomovat až někdy před deseti lety. Do té doby jsem si byl stoprocentně jistý, že jsem na holky. Muselo to tak být. Můj otec byl tvrdé povahy a nebylo radno mu v ničem odporovat. Jenže krátce před osmnáctinami jsem se seznámil s Jirkou a naše sympatie byly vzájemné. Ze začátku jsem se tomu bránil. Vždyť jsem před tím chodil s holkou a bylo to super, tak jak je to možné?

Otec nás spolu přistihl a já měl doma peklo

Nakonec můj chtíč a také zvědavost byly silnější. Jirka nikam nespěchal a šel na mě pomalu. Ze začátku jsme se jen hladili a mazlili. Já však zjišťoval, že se mi to neskutečně líbí. Stali se z nás milenci. Náš vztah však netrval dlouho. Nedávali jsme si dostatečný pozor, a když jsme se jednou večer loučili před mým domem a Jirka mě políbil, otec celou tuto situaci viděl z okna. Nikdy jsem od něj tak nedostal, jako ten večer.

Považoval mou bisexualitu za nemoc

Máma se mě snažila bránit, ale já byl tak zamilovaný do Jirky, že jsem se otci vzepřel a hájil naši lásku. Otec zuřil poměrně dlouhou dobu. Dokonce mě vzal k doktorovi, aby vyléčil mou „nemoc“. Nedokázal přijmout fakt, že s tímto se člověk prostě narodí. Vysvětloval jsem mu, že nejsem jen na kluky, ale líbí se mi také holky, ale ho to rozzuřilo ještě víc, a náš vztah to nenávratně poškodilo. Hned po maturitě jsem se odstěhoval z domu.

S Jirkou náš vztah nevydržel

Maturitní rok jsem celkově nepovažoval za šťastný. Doma to vřelo, a i když jsem miloval svou mámu, s otcem jsem jednoduše nevydržel. Ten tlak byl tak silný, že ani můj vztah s Jirkou ho nebyl schopný překonat. Byl jsem v novém bytě, sám a frustrovaný. Lidé okolo, kterým jsem řekl, co jsem, se také netvářili nijak přívětivě a nedokázali to pochopit. Slyšel jsem jen stále dokola, že se mi můžou buď líbit holky, nebo kluci, ale obojí? To přece nejde.

Přišlo divoké období, kdy jsem dostal do postele všechno, co šlo

Všechno kolem mě štvalo. Přestal jsem se všem svěřovat. Nehledal jsem si ani stabilní známost. Prostě kdo chtěl sex, byl u mě na správné adrese. Holky, kluci, střídalo se to jak na běžícím páse a já za chvíli přestal počítat, kolik jich bylo. Ze začátku jsem měl totiž zálibu v tom, zaznamenávat si, kolik z mých postelových záležitostí jsou ženy, a kolik muži. Snad to bylo i z popudu, abych se konečně přiklonil k jednomu z pohlaví, protože jsem nikam nepatřil.

Kristýně jsem zatajil, že jsem bisexuál

Na jednom z mnoha večírků, kterými jsem žil, jsem poznal Kristýnu. Hned mi došlo, že je jiná. Poprvé po dlouhé době jsem se s někým nechtěl hned vyspat, ale jen ji poznat. Povídali jsme si dlouho do noci. Byla skvělá. Mohl jsem ji říct cokoliv, ale svou bisexualitu jsem ji zatajil. Po pár dnech jsme spolu začali chodit, a já se do ní naprosto zamiloval. Prožívali jsme krásné dny, ale mé tajemství viselo ve vzduchu. Věděl jsem, že to musí vědět, ale nevěděl jsem, jak jí to říct.

Někdo jí mé tajemství prozradil

Odkládal jsem to tak dlouho, až jí to řekl někdo jiný. Ani jsem nepátral po tom, kdo to byl, protože to nemělo cenu. Kristýna byla očividně mnou zklamaná a narovinu mi řekla, že si není jistá, zda takovou věc dokáže skousnout. Přemýšlela několik dnů, ale nakonec to se mnou vzdala. Nebyla připravená vypořádat se s mou bisexuální minulostí. Nedokázal jsem ji přesvědčit, že teď je pro mě jen ona a nikdo jiný na celém světě. Mezi námi byl konec.

Teď jsem sám a nevyhledávám ani žádné sexuální hrátky. Přemýšlím, kdy se všechno mohlo tak pokazit, a proč zrovna já musím být sám. Nemám kamarády, ani rodinu, krom mámy, se kterou se stýkám tajně, aby to otec nevěděl. A nejhorší je, že nemám ani Kristýnu.

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu