Patricie (34): Dostala jsem kopačky, kvůli fiktivní seriálové postavě

Vím, že na světě existují vážnější problémy, v jejichž stínu je můj příběh tak trochu humornou kuriozitou. Přesto bych se ráda podělila o příběh a city, které možná zažil nejeden člověk, ale ze strachu, aby nebyl za podivína, raději pomlčel. O co jde? O velikou fantazii i zamilovanost. Mám totiž vlastnost, zamilovávat se a pronikat do niter fiktivních filmových nebo seriálových postav. Silnou natolik, až jsem pro ni dostala kopačky.   

Dokonalá fantazie

Abych byla od začátku upřímná, nejsem žádný podivín. Vystudovala jsem vysokou, mám slušnou práci a spousty kamarádů. Reálný svět „z masa a kostí“ mě obklopuje dostatečně. Přesto, už od útlého věku, láká mé nitro fantazie. Jako majitelka takřka plastické představivosti, ve které je možné nejen cokoliv, ale hlavně, pocity z podobných výjevů jsou takřka srovnatelné s těmi, které přináší běžným lidem výhradně reálný svět, to nemám úplně jednoduché. Pro někoho záviděníhodná vlastnost, pro jiného děsivé prokletí. Já jsem spokojená. Tedy, jak kdy…

Milovnice filmů

Od malička mám ráda filmy a seriály. Animované, hrané, pohádky, horory, sci-fi, zkrátka cokoliv s dobrým příběhem, rekvizitami a postavami. Čím více vrstev jednotlivé postavy mají, tím lépe. Čím lepší je prostředí a rekvizity bohatší, tím více mě upoutá i hlavní dějová linka. Proč? Protože jedině tak mohu navázat, a ve chvílích volna si v hlavě co nejvěrněji „do-představit“ různé detaily, třeba i vlastní volné pokračování. Zkrátka, uvnitř své hlavy odjakživa „fušuji“ nejrůznějším tvůrcům do díla. Permanentně. Vlastně si myslím, že kdyby mohli někteří z nich do mých fantazií nahlédnout a vidět, jak jsem jejich filmy (seriály) obohatila, nestačili by se divit. Mě to ale baví. Podle mého názoru úplně stejně, jako musí ony tvůrce bavit jejich práce. Je to logické.

Nepřehlédněte: Hana (35): Kvůli drobnému gynekologickému zákroku v dětství nemohu zahájit sexuální život.

Pamatuji si, jak jsem ještě jako „stážistka“, chodívala na praxi prodavačky do jednoho obchodu. Pokaždé, když jsem dorazila, býval tamní personál již usazen v oddělených prostorách, připravoval si na rychlo před otevřením hromadnou snídani, a tématem číslo jedna k tomu, býval další díl seriálu z nemocničního prostředí, který běžel vždy den před tím v televizi. Že se kolegové o seriálu takhle zapáleně bavívali, se mi líbilo. Přesto jsem byla zklamaná pokaždé, když jejich zájem začínal a končil tam, kde konkrétní díl. Žádné další přemýšlení. Touhu, probírat jednotlivé postavy nebo varianty děje, neměl nikdo. To já postavami či příběhy, které jsem si oblíbila, uměla doslova žít. Natolik, až se mi párkrát přihodila i menší zvláštnost. Ve výjimečně případech jsem se do jednotlivých postav uměla i zamilovat. Ne však do herců, ale do jejich rolí…  

Zamilovaná do slavného agenta

Jako šestnáctiletá jsem se např. neuvěřitelně zamilovala do Jamese Bonda. Tzv. „Bondovky“ patřily k mým nejoblíbenějším filmům. Přesto mě nezajímal jediný z jejich hereckých představitelů. Takže, zatímco spolužačky ze střední bývaly zamilované do konkrétních herců v civilu, já se soustředila na charaktery, které ti herci hráli. Láska k „Bondovkám“ mě navíc vedla tak daleko, že v dobách největší obliby, jsem ve stylu, „jako z Bondovek“, chodívala i oblékaná.

Můj fantazijní svět měl (má) mnoho zajímavého i kladného. Přesto svým způsobem vždycky nějak tlačí i na můj soukromý život. Právě proto, že se mi celou dobu líbí postavy, jako např. zmíněný Bond, těžko jsem se mohla ve hmotném světě zamilovávat do někoho úplně jiného. Takový kolega z práce, oděný v kostkované košili s batohem na zádech, by u mne jako objekt vášně určitě neprošel. Za kamaráda ano, jinak ne. Mimo to jsem si dlouho nebyla jista ani tím, jestli vůbec jsem schopná, milovat nějakého, náhodně potkaného muže jenom proto, abych nebyla coby nezadaná, „trapná“ u kolegyň. Současně ale ani tím, jestli muži obecně, jsou ke mně to pravé.

Zamilovaná do sexy vyšetřovatelky

O lásce v reálném světě jsem měla krom toho vždycky jasnou představu. Třeba, že by se nikdy neměly budovat falešné vztahy a vztahy z nouze. Než špatný vztah, raději žádný… To bývalo mé heslo. Než pak přišla drobná změna a já se v šestadvaceti rozhodla, zkusit navázat (prozatím kamarádský) vztah, nikoliv s mužem, ale se ženou. Konkrétně, se stejně starou kolegyní – prodavačkou, o které jsem věděla, že má ráda ženy. Stalo se. Díky Janě jsem se sice skutečně přesvědčila, že lepší variantou, než všichni muži světa, budou pro mne ženy, přesto vztah v pravém slova smyslu nikdy nevznikl. Obě jsme věděly, proč. Jana byla sice zajímavá, ale bohužel fantazií tolik strohá, že jsme si brzy neměly co říci. „Pokus o vztah“ i přátelství, byl tudíž ukončen dříve, než začal. Přesto to, co nás rozvrátilo nadobro, nebyly ani tak rozdíly a neshody, jako prý fiktivní konkurence.

Čtěte také: Lia Kees: Proč se nebát rozchodu? Protože dokud se jedny dveře pevně nezavřou, neotevřou se ty správné.

Někdy v době, kdy jsem s Janou začala více komunikovat, zasáhla mou mysl postava jedné krásné sexy vyšetřovatelky z akčního krimi seriálu. (Znovu musím zopakovat, že nikoliv její herecká představitelka, ale prostě charakter, který měla za úkol ztvárnit.) Možná, že samotný seriál bych nikdy nesledovala, jenže tato role byla tak skvělá, jako kdybych ji snad sama vymyslela… Byla jsem tudíž u vytržení a časem doslova zamilovaná. A myslím, že o dost silněji, než kdysi v situaci s J. Bondem. Tahle žena totiž nebyla žádná pistolnice s výškou modelky, nýbrž noblesní dáma. Tvůrci se zřejmě rozhodli experimentovat, a já se pro jejich pokus nadchla tolik, že jsem prostě musela některé scénáře domýšlet a mluvit a mluvit. Snít… Přiznávám, asi jsem onu super dámu měla v hlavě víc, než Janu. Přesto jsem tyhle dvě nikdy nesrovnávala. Proč také? I tak má akční dáma Janu prý totálně odrovnala. Začala na fiktivní hrdinku žárlit.  

Upřímně, ono by se to naše přátelství rozpadlo tak, jako tak. Nesrovnalostí a neshod bylo mezi námi víc než dost. Kuriózní však byl důvod, a sice žárlení na fiktivní postavu z televizního seriálu!

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu