Pokročilou moderní dobu charakterizuje ledasco. Běžně se setkáváme se ženami, které si nechávají pomocí plastické chirurgie zvětšovat prsa či předělávat obličej, ale i se slečnami, které si pořizují vytetované obočí anebo jiný druh permanentních ozdob. Poměrně běžnou záležitostí se staly i umělé řasy, líčení obočí nebo slavné, často přitom nepřirozeně působící, plastové nehty, které během života vyzkoušela snad každá druhá žena. Módní experimenty nám cizí nejsou. Přesto v otázce užití paruk zůstáváme (nejen za západním světem) stále pozadu. Proč?
Jako by šlo o „nevhodné slovo“
Paruka, čili syntetická nebo vlasová náhrada účesu je, (a měla by být), běžnou součástí života těch, kteří dbají o svůj zevnějšek a z nějakého důvodu jim příroda zamezila v uspokojivém užívání vlastního vlasového porostu. Už dávno jsou překonané doby, kdy byla paruka výsadou divadelních a filmových maskéren, stejně tak, jako časy baroka a rokoka, kde přítomnost paruk ztělesňovala sice absolutní společenskou nutnost, ale život pod ní býval pro tíhu a neprodyšnost materiálu mnohdy k nevydržení. Dnes už je výroba paruk na vysoké úrovni a zajímavý bývá nejen výběr hotových účesů, ale i možnost, nechat si paruku na míru vyrobit.
Přesto, jako kdyby byla paruka v tuzemsku „nevhodné slovo“. Běžné, ale ani bohaté a úspěšné místní ženy o ně nahodile takřka nezavadí, a když už, pak většinou bohužel jen ve velmi smutných souvislostech. Zkrátka, jako kdyby vlasy musely být jen jedny – ty k hlavě přirostlé anebo nějak „přilepené“. Je však otázkou k diskusi, zda není lepší využívat jednoduchých služeb stabilní paruky, než donekonečna podstupovat zahušťování vlastních vlasů, o barvení a střihání nemluvě…
Cher, Lady Gaga, rapperky…
Že užívání paruk není žádná ostuda, ale naopak přednost, dokazuje ve světě celá řada úspěšných žen. Z mladých zahraničních ročníků je to například popová zpěvačka a skladatelka Lady Gaga nebo celá řada rapperek. Fakt, že využití paruk nemusí souviset jen se snahou upoutat, potvrzuje například zpěvačka a herečka Cher, naprostá „rekordmanka“ v počtu využitých paruk, z nichž je však více jak polovina vyrobena natolik precizně, že jsou od běžně „přirostlých“ vlasů okem nerozeznatelné. Nutno přitom dodat, že právě Cher je tím typem ženy, která dala parukám dobrovolně přednost i v běžném civilním životě. Že jsou její účesy paruka, se ví. Přesto jsme si na ni zvykli a vůbec nám nepřijde, že by s její vizáží mělo být cokoliv špatně. Proč? Možná proto, že Cher své paruky zkrátka umí nosit, a to bez ohledu na fakt, zda jde o výstřední – určené pro pódium nebo o decentní – určené pro běžný život.
Problémem však zůstává, že tuzemské ženy po parukách i v 21. století stále nerady dobrovolně sahají, a když už po nich sáhnou, pak většinou jen v krajních případech, což je velká škoda.
Obyčejná zákaznice v obchodě s parukami je rarita
S poměrně nevšedním pocitem na téma „paruky“ se nám nedávno svěřila i čtenářka Tereza (28), která má od přírody vlasy „beztvaré“, a než aby je stále dokola ničila kulmou, barvením, lakováním a neustálými úpravami, rozhodla se, pořídit si na místo toho několik paruk, z nichž má dnes velkou radost. Bohužel zkušenost s nejčastějším typem zákaznic, v podobných obchodech nakupujících, pro ni už tolik radostná nebyla.
„Výběr paruk (umělých i vlasových) je v tuzemsku velmi dobrý a sympatické i empatické jsou také tuzemské prodavačky. Všechna čest. Zde chybu nehledám. Problém je ale spíše v zákaznicích. Jak to myslím? Potkat totiž obyčejnou, tj. běžnou zdravou ženu v obchodě s parukami, která si sem přišla jen tak udělat radost, je rarita. Většinu zákaznic, které zde potkáte, tvoří totiž ženy s výraznými zdravotními problémy, v důsledku kterých o vlasy přicházejí, což je vždycky velmi smutné. Je logické, že přesně tento typ zákazníka se zde musí objevovat častěji, ale podle mého názoru by zase neměl být typem jediným. Když si jdete kupříkladu nechat udělat gelové nehty, protože vlastní máte třepivé a špatné, většinou zjistíte, že v nehtových nebo obdobných kosmetických salonech panuje trochu jiná atmosféra. Přičemž ve složení zákaznic pravidelně převládají ty, které mají vlastní nehty od přírody zdravé. Umělé, (které si pořizují jen kvůli módě), tudíž vůbec nepotřebují. Přesto je chtějí.“ Konstatuje Tereza a dodává: „Naprostá většina umělých nehtů je přitom nepřirozená (ba přímo kýčovitá) už od pohledu, a přece o ně ženy tak moc stojí. Podobné to máte i s umělými řasami. Jenže paruky?! Ty jsou u nás pořád ještě brány jako moment „poslední záchrany“ anebo prvek, vhodný do skříní divadel, což je, myslím, škoda. Mezi ženami tu zřejmě stále ještě přetrvává mýtus, že mít na hlavě v civilním životě paruku je něco silně nepřirozeného.“ Myslí si Tereza.
Proč dát přednost paruce?
Dobrých důvodů, proč dát, alespoň občas, přednost paruce před vlastními vlasy je přitom celá řada. Paruky se nemastí, nemění tvar účesu, neodrůstají, nepřerůstají, nešediví, nepotřebují dobarvovat ani dělat trvalou, nemají na ně vliv hormonální pochody ženského těla. Snadno se nasazují, skladují, udržují i sundávají… A hlavně pocit, který máte, když si můžete večer v klidu lehnout, temenem hlavy se pořádně zavrtat do polštáře, a beze strachu o účes, (který pak přeležený dáváte horko těžko dohromady), ráno svěží vstávat, je k nezaplacení. A zdravotní hledisko? Věřte, že minimálně krční páteř vám za takové noci ráda poděkuje. Stejně tak pleť, kterou můžete od hlavy celistvě sprchovat, bez ohledu na strach, že si nestihnete před odchodem do práce mokré vlasy dostatečně vyfénovat.
