Oslavují Češi vrahy stejně jako celebrity? Jiří Kajínek je toho důkazem!

Jiřího Kajínka zná v České republice snad každý. A nezáleží na tom, zda činy, ze kterých byl obviněn, skutečně spáchal nebo nikoliv. Národ ho oslavuje a stala se z něj mediální hvězda.

Od doživotí k vlastnímu televiznímu pořadu

Český absurdistán – lépe to vyjádřit asi nelze – stále oslavuje odsouzeného vraha. V našem prostředí nejznámější recidivista Jiří Kajínek, který byl odsouzen na doživotí za dvojnásobnou vraždu, svou hvězdnou kariéru započal epickým útěkem z věznice Mírov. Po amnestii prezidenta Miloše Zemana se začala psát nová kapitola jeho života. To by ještě bylo v pořádku. Jak je ale možné, že se z muže odsouzeného k výjimečnému trestu stala společenská celebrita?

V roce 2000 celou republiku hypnotizoval neuvěřitelný útěk odsouzeného z věznice Mírov, která se tváří jako český Alcatraz a kde jsou bez možnosti úniku umístěny nejnebezpečnější osoby a pachatelé nejvážnějších zločinů. Jiří Kajínek svým útěkem z této „pevnosti“ získal neuvěřitelné sympatie veřejnosti, které nezměnilo ani to, že o pár dní později byl Kajínek objeven v bytě svého kamaráda, tentokrát vraha dokonce pětinásobného.

Zrodil se mýtus

Všechny důkazy, které by náhodou svědčily v neprospěch odsouzeného, už veřejnost odmítla vzít na vědomí. Novodobý Robin Hood, nový mýtus a skvělá prodejní značka už byly na světě, korunovány prezidentskou amnestií. Podle všeho Kajínek získal své sympatizanty svou vysokou inteligencí a pro ženy se stal skutečným alfa-samcem. Obrázek inteligentního svalovce, který se stal obětí systému, zůstává však naivní a nepodložená.

Ikonický obraz Jiřího Kajínka může nabourat skutečnost, že jeho odsouzení za vraždy nebylo prvním setkáním se zákonem. Už jeho životopis z mládí jasně naznačuje, že svou inteligenci Kajínek rozhodně nehodlal investovat ku prospěchu společnosti. Jen opravdový fanatik může zastávat názor, že Kajínkovy problémy s rukou zákona, které se evidují už od doby jeho nezletilosti, jsou součástí velikého spiknutí.

Oběť spiknutí?

Přesto mnozí čeští příznivci věřili, že v kauze Jiřího Kajínka šlo o politicko-ekonomicko-policejní spiknutí. Medializovaná kauza, velmi úspěšný film, fanoušci byli dojatí. Prezident Miloš Zeman pravděpodobně správně odhadl mínění veřejnosti a využil dobré příležitosti, jak se svézt na vlně popularity doživotně odsouzeného vězně.

Jiří Kajínek posléze naplno využil svého ekonomického potenciálu. Můžeme si koupit hrneček s jeho podobiznou, tričko či tílko v jeho stylu, ale na trhu jsou i bonbóny nebo bílé víno, kde na etiketě hledíme do tváře otřelému kriminálníkovi. Kajínek se stal hvězdou několika talkshow a prezentace jeho osoby získala nový rozměr. Odsouzený vrah dostal prostor a příležitost pro svůj vlastní pořad na televizi Prima a nikdo už se nepozastaví nad tím, že na upoutávce je zobrazen se zbraní v ruce…

Případ Jiřího Kajínka a jeho života na svobodě je, bohužel, dalším důkazem, jaké absurdity se v Česku mohou dít. Přes nesporné nejasnosti v případu vražd, za něž byl odsouzen, je při pohledu na jeho životopis a zejména celoživotní kriminální činnost tohoto muže naprosto nemístné, že se stal hrdinou.

Není to přeci jen divné, když se klaníme vrahům?

 

 

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT