Olga (30): Můj tříletý syn prozradil tchyni pravdu o tom, co si o ní myslím. Teď mi vyhlásila válku!

Se svou tchýní bojuji od úplného začátku. Těžce nesla, že si její jediný syn bere svobodnou matku dvojčat. A když se nám potom narodil první společný potomek, velmi výrazně dávala najevo, že ona bude babička vždy jen pro něj – a ne pro mé dvě děti z předchozího vztahu. To bych ještě přežila, jenže ona mi dělá naschvály kdykoliv může. Není se čemu divit, že ji nemohu ani vystát.

Bude to boj!

Bylo mi pětadvacet let a měla jsem dvouletá dvojčátka, když jsem poznala Marka. Zamilovala jsem se do něj, ale než jsme spolu začali chodit, trvalo to. Ona mu totiž do té doby řídila život jeho přecitlivělá maminka. Nemohla překousnout, že by si měl vzít ženu s dětmi a taky jej přemlouvala, ať to nedělá. Když jsme jí šli oznámit, že se skutečně budeme brát, protože chceme být rodina, málem zešílela a přemlouvala ho ještě přede mnou. To už jsem ale pod srdcem nosila naše první společné dítě, syna Pavlíka. Uvědomila jsem si, že s touto dámou mě čeká boj.

Je to semetrika!

Nikdy na mě nebyla hodná, když mohla, vždy mi dala jasně najevo, že mě nemá ráda. K mým dětem se chovala příšerně a brala si na hlídání zásadně vždy jen Pavlíka. Prostě semetrika jako z učebnice. Můj muž to jakože neviděl, dělal, že se nic neděje, nechtěl se nikdy pouštět do boje s vlastní maminkou. To se dá pochopit, jenže ona mě kolikrát tak urážela, že jsem se styděla, jakého mám doma mamánka.

Ať už jde někam

Jednou navečer u mě byla na návštěvě kamarádka, manžel byl ještě v práci. Povídaly jsme si a probíraly život. Zeptala se mě samozřejmě i na mou tchýni a já se rozpovídala. No asi si dokážete představit, že moc pěkně jsem o ní nemluvila. Měla jsem za to, že děti se dívají na pohádky, malý Pavlík se šel ale napít a část rozhovoru zachytil.

Když šel o pár dní později ke tchýni na noc, vyptávala se ho na mě. To ona dělávala, aby se dozvěděla, jak se k dětem chovám a co pořád dělám. No zkrátka čekala na příležitost. Pavlík, tehdy tříletý, jí pověděl, že jí maminka vzkazuje, ať už jde někam a také použil větu „je to děsná semetrika“. Tchýně tedy slyšela, co si o ní myslím, i když to už dávno musela vědět. Myslím, že jí pověděl tehdy ještě něco, ale už nevím, co konkrétně, já toho na její hlavu snesla hodně.

Bude válka, holčičko!

A tímto začala u nás v rodině ta pravá válka manželka versus tchýně. Od té doby si jdeme po krku a už spolu téměř ani nemluvíme, protože si vždy vjedeme do vlasů. Manžel mezi námi stojí a myslím, že už toho má taky dost. Jenže ani jedna z nás nechce ustoupit. Čím víc se nenávidíme, tím víc se mi ale vzdaluje i manžel. Mám strach, že u něj nakonec maminka stejně vyhraje.

Také už jsem z toho dost unavená. Tohle je válka, která nikdy neskončí.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT