Moderní doba už je taková, že na sňatky pohlíží, více méně, jako na příležitostnou možnost vyústění vztahu dvou lidí. Jsou lidé, kteří po sňatku touží a na druhé straně jsou i ti, kteří rádi všude okolo sebe říkají, že sňatek je jen o „papíru“, a ten oni k životu nepotřebují. Možná ne. Pokud je rozhodnutí dvojice shodné, je vše v pořádku. Potíž nastává tam, kde by jeden chtěl a druhý nepřímo odmítá. Za nepřímo odmítavým postojem totiž zdaleka nemusí stát jen touha po volnosti a strach z případného rozvodu, ale třeba i něco horšího.
Ideální vztah
Za ideální vztah se dá považovat každý, v němž se dvojice na jednotlivých rozhodnutích vždy shodne. Přesto, a není to nic divného, existuje řada vztahů, postavených spíše na vzájemných kompromisech. Jeden touží například cestovat a druhý zase musí být kvůli práci k zastižení na jednom místě. Pokud se ale dvojice doopravdy miluje a shodne, není moc co vymýšlet, a záliby i povinnosti se v rámci možností oboustranně upraví. Kompromis není sice řešení nikdy ideální, ale zato dokonale symbolizuje soužití dvou lidí, kteří si nikdy nemohou být ve všem na 100% podobní, a tudíž je vždycky někde třeba vzájemného porozumění. Jinou variantou je už vztah na dálku, kdy například každý z dvojice bydlí na jiném místě, věnuje se jiné práci i koníčkům a společně tráví pouze naplánovaný, volný čas. Náš článek se ale soustřeďuje především na ty dvojice, které spolu chtějí domov budovat a sdílet dohromady, a uvažují o manželství.
Volnost a strach z případného rozvodu?
Podle různých průzkumů se zdá, že naprostá většina párů je schopna jak kompromisů ve vztahu, tak i obyčejného společného bydlení. Přesto existuje minimálně jeden bod, ve kterém panují protichůdné názory. Bývá jím i možnost uzavření sňatku, o kterém, stále více, dlouhodobě spolu žijících párů, v současné době neuvažuje. Důvody přitom bývají poměrně jednoduché. Nejčastějšími z nich bývá strach ze ztráty osobní volnosti a soukromí, druhým pak obava z krachu manželství a případného, komplikovaného rozvodu. Oba důvody jsou samozřejmě pochopitelné. Přesto cosi naznačují. Minimálně to, že vztahu chybí v jisté rovině důvěra v delší společnou budoucnost, což není úplně nejpozitivnější signál. Pakliže se ale ve dvojici oba smluví, že po uzavírání sňatku netouží, je situace jiná. Tam může jít skutečně jen o krátkodobý vztah, anebo o vztah, který má jiné, než dlouhodobé hodnoty a priority. Velký problém ovšem nastává tam, kde by jeden z dvojice o sňatek stál a druhý, z nějakého nevysvětlitelného důvodu stále bez udání důvodu odmítá, či ještě hůře, kličkuje a nevyjadřuje se jasně. Kromě zřejmého strachu o volnost či o budoucí komplikace v momentech, až vztah zevšední a prvotní jiskra se vytratí, může ale podobné odmítání či „zamlouvání“, říkat o našem partnerovi/partnerce i něco úplně jiného.
Nejsi hoden/hodna být mým manželem/manželkou
Málo lidí už totiž přijde na to, že člověk, který vedle nich sice nějaký ten měsíc žije, večeří u jednoho stolu a spí v jedné posteli, jimi může ve skutečnosti skrytě pohrdat. I takové případy existují a není jich málo. Podobný partner vás totiž má jen pro konkrétní formu potěšení, zisku anebo třeba jenom k tomu, abyste mu uklidili či uvařili, popřípadě pomohli s nájemným v domě. Ve skutečnosti ale v jeho očích nejste tím, kým byste být měli a podvědomě vámi tak, více či méně, pohrdá. Zkrátka představa, že by měl hlásit, a kdekoliv po sňatku uvádět: „Toto je má/můj manžel/manželka.“, ho podvědomě natolik odpuzuje a děsí, že raději bude sňatek v lepším případě odmítat úplně, anebo, v tom horším, bude svůj protějšek roky vodit za nos, ale neříkat mu celou pravdu. Proč? Protože jen on sám ví, jaká je pravda. Jenže když po ruce není zrovna nikdo jiný, z koho by měl prospěch, tak proč by stávajícího partnera odháněl, že? Možná, že leckdo mávne nad podobnou úvahou rukou s tím, že takový problém není problém, jenže je. Přesně takto pomalu, ale jistě, vznikají všechny nefunkční vztahy, které se nejen, že s největší pravděpodobností brzy rozpadnou, ale navíc v nich, minimálně jeden ze zúčastněných, zbytečně ztrácí ten čas, který by mohl využít pro hledání skutečného životního partnera. Proto zájemci o sňatek, jimž jejich polovičky pořád veselku slibují, ale nakonec kde nic, tu nic, by měli určitě zbystřit a zamyslet se, zda svému protějšku skutečně nejsou jen přechodnou myčkou na nádobí anebo hostincem k vyváření.
Obava z příbuzných
Jiným, méně nápadným důvodem, proč jeden z páru může odmítat bezdůvodně sňatek, zatímco druhý by o něj stál, může být problém v širší rodině, v příbuzenstvu. Má váš protějšek v příbuzenstvu někoho, kdo vám z nějakého vážného důvodu vadí, někoho, kdo například proslul nějakým veřejným průšvihem a vy se „z bezpečnostních důvodů“ jednoduše nehodláte do takové, okolím hojně pomlouvané rodiny natrvalo uvázat? Může být. Pak ale jednejte vždy narovinu a svému protějšku vše, ať už jde o jakkoliv citlivé téma, řekněte. Pročistí se vzduch a možná, že na rozumné společné řešení nakonec i přijdete.
Nepřehlédněte: Alice z Moravy: Můj novomanžel prohlásil, že neexistuje svatba bez pořádné bitky a vlepil facku své tchyni.
Pokud ale svou drahou polovičku necháte na místo toho v nevědomosti, a nikdy jí neprozradíte, co vám vlastně doopravdy stojí v cestě, jste opět v nejlepším směru k potížím či rozchodu. Pokud tedy krach vztahu zrovna tajně neplánujete, vyplatí se rozhodně upřímnost. Není ostuda, přiznat nahlas, že milujete dceru/syna notorického alkoholika, ale on už vám jako přímý příbuzný vadí, a proto sňatek vědomě odsunujete či odmítáte. Ostudou naopak je, odehnat lásku svého života jenom proto, že neumíte svůj problém včas nahlas pojmenovat, a namísto upřímnosti se raději uchyluje ke slibům, o kterých stejně dopředu víte, že je plnit nechcete, protože nemůžete.
Stále platí, že vztahy, založené na správné komunikaci a dohodě, mohou dobře existovat i bez jakýchkoliv úvah o sňatku. Samozřejmě. Ale u těch párů, které o trvalém spojení své budoucnosti skrze sňatek skutečně uvažují, by se v této otázce nemělo nikdy mlžit či bez důvodu odmítat. Alespoň potud, pokud nechcete od svého protějšku riskovat nedůvěru a docela zbytečné potíže.
Autorský text | foto: freepik
