Můj přítel Jakub je fajn člověk. Splní vše, co mi na očích vidí, vlastně i to, co nevidí. Přesto není a nikdy nebyl středobodem mých milostných a erotických představ. Bude to znít nevděčně, ale já s ním žiji pouze z rozumu. Muži, kteří dovedou okouzlit mé srdce, jsou totiž typičtí drsňáci. Kulturisté, sportovci, drzí manažeři, muži, balancující na hraně pravidel…
Správná dvojice
O mně a Jakubovi se říká, že jsme správná dvojice. Doplňujeme se a prý nám to spolu sluší. Možná ano, přesto jsem v hloubi duše přesvědčená o opaku. Jakub je milý, klidný mladý muž, ale někdy mám z něho spíše pocit mladšího bráchy. Často se, jako sourozenci, dohadujeme i všelijak pošťuchujeme, což mi přijde zajímavé, ale určitě ne sexy. Přesto se snažím uvažovat logicky a podobné názory tajím v nejhlubší části svého já. Nerada bych komukoliv z okolí ublížila, včetně Jakuba samotného. Vždyť, jak by k tomu on a jeho rodiče přišli, kdyby se najednou z mých úst dověděli, že jejich syn je bačkora a „pokus o muže“, protože správný muž má být vedle ženy, podle mě, již vzezřením dominantní. Nejspíš by se hodně divili.
Sušinka Jakub a papírová růže z pouti
Jakuba jsem poprvé poznala na pouti. Zrovna jsme byli u střelnice a mně se zalíbila jedna pestrobarevná růže. Střelnice patřila vždy k mým oblíbeným atrakcím a tak jsem neváhala ani tehdy, a krásnou růži zkusila vystřelit. Jenže se mi samotné, bez mého „ex“ nedařilo. V momentě, kdy už jsem se smířila s prohrou a chtěla odcházet pryč, objevil se najednou hubený, stejně vysoký kluk jako já. Vzhledem k okolnosti, že nebyl od prvního pohledu mým typem, rozhodla jsem se odvrátit zrak a pokračovat v odchodu, ale? Všimla jsem si, že v pravé ruce drží „mou“ růži. Cože? Zastavila jsem se a mlčky v duchu prohodila: „Takový sušinka a zrovna on si vystřelí tak pěknou kytku. Mou kytku!“ Než jsem myšlenku dopověděla, natahovala se ke mně už jeho kostnatá ruka. „Já ti jí rád dám. Tu máš, je tvoje. Ve frontě jsem zaslechl, jak obsluze říkáš, že se ti líbí a máš na ní spadeno.“ Vysvětlil a růži mi dal. Užasla jsem. Ta galantnost se mi líbila. Okolnost, že ženu nejvíce potěší darovaná květina, dokonce i papírová, se v tu chvíli potvrdila. Přiznávám. Kuba se mi nijak zvlášť (ve smyslu sexuální přitažlivosti) nelíbil, ale jeho gesto na mne udělalo maximální dojem. Protože vím, že slušní kluci jsou už v současné době „ohrožený druh“, dala jsem se s ním do řeči a po nějaké chvíli s ním vyměnila i číslo na telefon. „Jako kamarád by mohl být fajn.“ Pomyslela jsem si bezelstně.
Vztah „na žvýkačku“
První mi volal Kuba. Asi po týdnu mě hned zval na oběd a já si říkala, že by mohlo jít o docela zajímavé zpestření. Odpověď na otázku, jaké asi restaurační zařízení mi kluk, oblečený v tričku s animovaným slonem, štíhlý, jako proutek a vysoký jako já, vybere, mě zajímala. Nakonec ani nepřekvapila, protože se jednalo o klasickou fastfoodovou restauraci. V té době nám bylo sice něco okolo pětadvaceti, ale duševně jsme dosahovali tak možná patnácti. Kubu jsem si po chvíli neuvěřitelně oblíbila, protože mi připomínal mladšího bratra, kterého jsem nikdy neměla. Zkrátka, do okruhu mých nejbližších brzy zapadl. Zanedlouho jsme spolu šli na pouť znovu a nebylo výjimkou ani to, když mě zavedl do velkého obchodu s hračkami, aby mi mohl koupit nějaký ten suvenýr, protože jsem milovala plyšové přívěsky na klíče. Bylo to úžasné. Jenže zatímco Kuba si už od té fastfoodové restaurace pomalu plánoval pevný vztah až do smrti, já brala naše přátelství za kamarádství, čemuž odpovídalo i to, že jsme spolu první milostné zážitky docela dlouho odkládali, především když mi sdělil, že je ještě panic. Ta informace mi přišla docela vhod. Jenže, ani „žvýkačka se natahovat donekonečna nedá“ a proto bylo jasné, že jednoho dne musí prasknout i tenhle odpočinkový poločas. Zatímco jeho i moji rodiče byli z našeho „vztahu“ nadšení, já radost nesdílela. Kubu jsem milovala lidsky, ale jako chlap mě naprosto nepřitahoval, protože muži, kteří mě odjakživa přitahují, jsou pravým opakem Jakuba.
Kulturisté, drzí manažeři, muži, balancující na hraně pravidel
Přesně to se nikdy nezměnilo. Od puberty dodnes mám obrovskou slabost pro drsňáky. Líbí se mi takoví ti žraloci, kteří požírají malé rybičky, svalnatí, testosteronem nadupaní chlápci, kteří si pohrávají s činkou jen v jedné ruce, vymakaní sportovci, ale mnohdy i všelijací „záporáci“, kteří balancují na hraně pravidel. Jsem žena romantického zaměření a hledat si k sobě absolutní protiklad mi přijde přirozené. Přesto, z racionálního hlediska mám, bohužel, v tomto směru poměrně negativní zkušenosti. Jakub není v žádném případě můj první kluk. Před ním jsem chvíli randila jak s kulturistou, tak i s hodně odvážným podnikatelem. Bohužel… Oba byli láskou mého srdce (hlavně hormonů), jenže vztahy neklapaly. Radek myslel pouze na své svaly a Jan zase na zisky. Oba mě měli pouze na to jediné… Okamžiky to byly krásné, jenže, na jediného z nich nebylo spolehnutí. Bohužel, právě spolehnutí, je nakonec pro život nejpodstatnější a tak jsem se, chtě nechtě rozhodla, že pro příště musím „lovit“ v jiných vodách. Jenže, cožpak to jde? Svým hormonům poručit neumím, ale hlavě naštěstí ještě ano.
Jana (29): Jsem až ta třetí. Manželku podváděl s milenkou a milenku se mnou.
Milostná noc z kompromisu
Přesně v momentě, když jsem byla nejzranitelnější, zastoupil mi cestu Kuba. Kluk, který překypoval superlativy, jen to nemělo žádný „sex-appel“. Trvalo ještě několik dní, než jsem splašené myšlenky v hlavě srovnala. Uvědomovala jsem si, že odstartováním vztahu mu budu, svým způsobem lhát, i když bude mít radost, že mě má. Pak rozhodl rozum. Mít vztah není totéž, jako uzavřít sňatek a dá se z něho v případě nutnosti, snadněji odejít. Tehdy jsem se rozhodla, dát Jakubovi šanci. První společná noc byla přesně taková, jako náš vztah. Plná legrace, všelijakých skopičin i několika trapasů, přesto šlo o docela zajímavý zážitek. Být dominantní, mě na chvíli bavilo, i když niterné vášně bloudily někam jinam. Zatímco Kuba se snažil být maximálně jemný, já si v duchu naopak představovala, jak mně ke zdi drsně tiskne namakaný kulturista. Trochu paradox, ale nakonec jsme si „odnesli“ každý to své.
Čtěte také: Radek (40): Měl jsem dvě milenky najednou. To, co jsem o nich zjistil, mě posadilo na zadek.
Dnes spolu chodíme několikátým rokem. Kuba je hodný, má dobrou práci a snaží se mi splnit snad vše, co mi na očích vidí. Přesto trpím výčitkami svědomí. Jednak proto, že mu vlastně stále lžu, a jednak i proto, že si připadám příliš mladá na to, než abych ukončila svůj milostný život doživotní „vášní-nevášní“ s Kubou.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
