Lucie (20): jeden příběh za všechny

Právě podpora je to, co chybělo Lucii (20), když podstoupila interrupci. Jde o „učebnicový“ příklad, jaké může potrat způsobit trauma. „Je to už 7 let od interrupce, dítěti by dnes bylo 6 roků.“ Působí jako stroj, který opakuje naučené fráze. Přítel prý zmizel hned, jak se o jejím těhotenství dozvěděl. Pak to řekla mámě. Nezlobila se, ale byla nekompromisní, nemůžu si „to“ nechat, zkazila bych si život, byla by to ostuda…

Máma Lucii doprovodila na gynekologii i k zákroku. „Nějak jsem neměla sílu se s ní dohadovat,“ pokračuje Lucie, „jen jsem to chtěla už mít všechno za sebou.“ Možná, kdyby mi máma tehdy řekla, že mi pomůže. Nebo kdybych šla za babičkou. Psychologa ani jinou odbornou pomoc údajně nepotřebuje. „Vlastně je to dobře, že to dopadlo takhle, byla jsem opravdu mladá a s dítětem bych byla sama.“. Dnes je jí 27 let, žije bez stálého vztahu a je bezdětná.