Mnoho rodičů se bohužel během těhotenství dozví tu hroznou zprávu, že jejich dítě po narození nebude v pořádku. Někdo se rozhodne bojovat a dítě si nechá s tím, že se i přes jeho postižení pokusí zajistit mu co nejlepší život. Jiní rodiče se ale rozhodnou, že by jejich dítě příliš trpělo a raději ho vůbec nenechají přijít na svět. Někdy je volba zdánlivě sobecká. Ale upřímně, ne každý má dost fyzických a psychických sil, aby se o postižené dítě celý život staral.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Zásadní otázka
„Co má člověk dělat, když má pocit, že zkrátka nemá na výběr? Co byste dělali vy, kdybyste se dozvěděli, že se vaše dítě narodí těžce postižené?“ začíná Mirka své vyprávěni zásadní otázkou. A morálním dilematem. Se svým manželem Lukášem (29) nikdy nečekali, že takovému rozhodování budou muset čelit.
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, probrala jsem s porodní asistentkou všechny související věci, které by mohly například zhoršit zdravotní stav dítěte nebo můj. Mluvily jsme také o tom, že někdy je nutné ze zdravotních důvodů těhotenství ukončit. Prošly jsme všechny možnosti,“ vzpomíná Mirka, „tehdy jsem si říkala, jak se někdo může zbavit svého dítěte? Bez ohledu na cokoli. Realita pak byla úplně jiná.“
Ve 12. týdnu šla Mirka na sonografické vyšetření a vše bylo v pořádku! Dítěti tlouklo srdíčko tak, jak mělo. Strašně se jim tehdy ulevilo, jako by první 3 měsíce byly nějakou magickou hranicí, za níž už potrat neexistuje. „Jenže lékařka provedla i další vyšetření, a už ze změny výrazu její tváře bylo jasné, že něco není v pořádku,“ vypráví Mirka, „vaše děťátko, vaše holčička, má bohužel Downův syndrom, řekla tehdy lékařka, je mi to líto.“ Mirka se zhroutila.
Turnerův syndrom
Po dalších testech se sice ukázalo, že o Downův syndrom nejde, že se jedná o takzvaný Turnerův syndrom, ale to nebylo podstatné, je to možná ještě závažnější postižení. Jde o chromozomální poruchu, která postihuje pouze dívky! Vyskytuje se zcela náhodně, není to genetická porucha, ani porucha způsobená chováním matky během prvních týdnů těhotenství. Turnerův syndrom způsobuje řadu různých postižení, od srdečních vad až po fyzickou deformaci těla.
Také je zde vysoké riziko, že se dítě narodí mrtvé. „Přesná diagnóza trvala několik týdnů,“ říká Mirka smutně, „stále si pamatuji, jak tam můj manžel seděl po tom, co jsme se dozvěděli při prvním skenování, a nehybně zíral na zem.“ Lékaři s Mirkou a Lukášem prošli všechno. Problémy, s nimiž by se holčička pravděpodobně potýkala, pokud by vůbec přežila těhotenství, a padl i návrh na ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů.
Nenáviděl by mě?
„Než jsme vše začali s Lukášem probírat, byla jsem hrozně nervózní,“ pokračuje Mirka, „něco se ve mně zlomilo a já začala uvažovat o tom, že by bylo lepší těhotenství opravdu ukončit,“ říká Mirka, „nevěděla jsem, jak moc by mě můj muž za takové rozhodnutí nenáviděl.“ Ve skutečnosti si Lukáš myslel totéž.
Jejich rozhodování bylo založeno na kvalitě života, který by dítě čekal. Život, ve kterém by holčička stále pobývala po nemocnicích a podstupovala pořád dokola operace a vyšetření. A i když lidé se zdravotním postižením mají v dnešní době fantastické příležitosti, překážky a stigmatizace ze strany společnosti, stále zůstávají hluboce zakořeněné. Mirka a Lukáš prostě nechtěli, aby jejich dítě bylo vystaveno celý život jen samým špatným věcem.
Jasné rozhodnutí
„Naše rozhodnutí bylo jasné, ale bála jsem se reakcí lidí kolem nás,“ říká už s klidem Mirka, „zpočátku jsme uvažovali, že jim pravdu neřekneme a místo toho budeme tvrdit, že šlo o spontánní potrat,“ pokračuje Mirka, „měli jsme strach, že nás naši blízcí a přátelé budou považovat za sobce.“ Nakonec se rozhodli být upřímní. „Je to emocionální trauma, samo o sobě těžké, a nejde se k tomu ještě zamotat do sítě lží.“
Ale některé z věcí, které lidé v takové situaci říkají, jsou hloupé. „Alespoň víte, že chcete dítě.“ (Jako by to byl nějaký druh zkoušky!). Nebo: „Všechno se děje z nějakého důvodu“. Lidé říkají často zraňující věci jen proto, že nevědí, co mají říct. „K ukončení mého těhotenství došlo v 17. týdnu. A já si opravdu nemyslím, že si lidé uvědomují, jaké to ve skutečnosti je, když musíte zabít a porodit své dítě mrtvé,“ dodává Mirka.
Byla to strašná zkušenost. Mirky holčička byla velikosti ruky, a přesto porod trval 8 hodin. Lukáš celý den plakal. Přinesli ji zabalenou v dece. Opravdu byla fyzicky postižená, to bylo vidět i u tak malého tvorečka. Prvních několik dní poté bylo úlevou, že skončila ta obtížná nejistota, ale pak přišly deprese a pocity prázdnoty. Absolutní prázdnoty, něco zásadního chybělo!
Teď je Mirka znovu těhotná, v 10. týdnu, a nervózně čeká na 12týdenní skenování. Bojí se, protože ví, co všechno se může stát!
