Před deseti lety jsem ukončila vztah s mužem, do něhož jsem sice byla velmi zamilovaná, ale kvůli jeho nezodpovědnosti jsme spolu prostě nemohli být. Nikdy jsem však na něj nezapomněla a stále po něm toužím tak, jako na začátku. On se oženil a znovu rozvedl a teď mi navrhuje, abychom to dali zase dohromady. Nejde to však.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
On je moje životní láska
Jarek je moje životní láska. Nebyl první, před ním jsem měla několik známostí, ale mám nepříjemný pocit z toho, že rozhodně bude mou poslední láskou. Seznámili jsme se, když mi bylo dvacet devět a pro mě to byl jak blesk z čistého nebe. Byla jsem si téměř jistá, že to je ten pravý. Prostě jsem to tak cítila, a asi přes svou velkou zamilovanost jsem přehlížela řadu jeho nedostatků. Možná mi v té době přišly dokonce i okouzlující.
Jarek byl bohém a rodinný život nebyl pro něho
Zanedlouho jsem otěhotněla, a tak mě s velkou pompézností požádal o ruku a začali jsme plánovat svatbu. Byl to den, na který nikdy nezapomenu. Jeden z nejšťastnějších v mém životě. Narodil se nám krásný chlapeček a všechno by bylo dokonalé, kdybych si nezačala uvědomovat jeho chyby. Jarek byl skvělý chlap, ale pro rodinný život nebyl příliš stavěný. Pořád se choval, jako by žil sám. V tomhle ohledu byl velký sobec a nemyslel ani na mě, ani na našeho syna.
Pro své dobro jsem požádala o rozvod
Moje představa idylického manželství se začala rozpadat snad hned po porodu. Jarek trávil večery v hospodě a pil přemíru alkoholu. A já na něho jako poslušná ženuška čekala doma, až se vrátí, abych se o něj mohla druhý den starat, když mu bude zle. Nebyl to však pouze alkohol, který mi začal vadit. Celkově vedl bohémský život, který se absolutně neslučoval s tím rodinným. Přestože jsem ho milovala, požádala jsem o rozvod, protože tohle nebylo k žití.
Chtěla jsem do života někoho zodpovědného
Jarek byl z našeho rozvodu sice smutný, ale nakonec mě nechal jít. Za to já byla naprosto vyřízená. Tolik jsem po něm toužila a chtěla ho, ale z rozumných důvodů to prostě nešlo. Jeho motto života „ženy, víno, zpěv“ prostě bylo příliš. A tak jsem sebrala kluka – a šla. Říkala jsem si, že jednoho dne zapomenu a najdu si někoho, kdo mě bude mít rád, kdo mi bude mou lásku oplácet, a na koho se budu moct v životě opravdu spolehnout.
Ani jeden nebyl jako Jarek
Roky plynuly a já si našla hned několik partnerů. Všichni byli skvělí. Měli rádi mého syna a dokázali se postarat o rodinu, ale ani jeden z nich nebyl Jarek. Moje láska, na kterou jsem prostě nedokázala zapomenout. A tak moje vztahy dříve nebo později skončily rozchodem. S mým exmanželem jsme zůstali přátelé, a to byl možná jeden ze zásadních problémů. Dokázal se v mém životě objevit pokaždé, když už jsem si myslela, že jsem na něj zapomněla.
Jarek se podruhé oženil
Jarek si také žil svůj život. Rok po našem rozvodu si našel přítelkyni, vzali se a měli spolu dvě děti, ale ani ona nedokázala ustát jeho styl života. Alkoholové párty a nespoutaný sex s jinými ženami. Nakonec se rozvedli. Hold, lidé se prostě nemění. A nedovedu si ani představit, že by se změnil právě on. Při jakékoliv kolizi, kterou v manželství měl, utíkal se vypovídat ke mně. A já ho vždy poslouchala, i když mě srdce bolelo, protože mé city k němu byly stále silné.
Můj exmanžel se ke mně chtěl vrátit
A tak se jednoho krásného dne stalo, že jsme zrovna šli oba našimi životy sami bez partnerů. Zašli jsme si na víno, jak jsme to čas od času dělávali, a Jarek mi navrhl, abychom se k sobě vrátili. Přiznal se, že mě stále miluje, a to je možná také důvod, proč neopouští svůj divoký život. Ale také přiznal, že kdybych se k němu vrátila, udělal by všechno proto, abychom utvořili skutečnou rodinu.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Milena a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Miluji ho, ale nejde to
Přemýšlela jsem nad tím dlouho, ale kladla jsem si stále dokola tu stejnou otázku, jestlipak je možné, aby někdo zásadním způsobem dokázal změnit svůj život. A také to, zda bych já dokázala přijmout jeho další děti, které se mu mezitím narodily. Musela jsem Jarka odmítnout. Přes to všechno, jak vroucně jsem ho milovala, věděla jsem, že by to nedopadlo dobře. Lidé se prostě nemění.
Jarek asi navždycky zůstane mou životní láskou, ale pouze platonickou. Nikdy na něj nezapomenu, ale trápím se míň, když jsem bez něho, než kdybych byla s ním.
