Žijeme v době, ve které je žánr science-fiction velmi populární. Možná, že už ne tolik, jako tomu bylo například v devadesátých letech minulého století, ale i tak se jedná o věrné téma. Řadu lidí zajímají paranormální jevy, příšery, cestování časem nebo mimozemšťané. Ti zaujali i mého přítele. Zřejmě by na tom nebylo nic zvláštního, kdyby svůj zájem nepřeháněl do obřích rozměrů.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Ahoj, tady sci-fi
S Markem jsem se seznámila náhodou, přes počítačovou debatu pod jedním sci-fi filmem. Abych pravdu řekla, nejsem milovnice podobných žánrů, ale kvalitní sci-fi nemůže nikdy uškodit. Líbí se mi příběhy o mořských příšerách, oživlých dinosaurech anebo třeba tematika cestování časem. O něco méně mě zajímají mimozemšťané, přesto se občas na nějaký podobný film podívám. To se stalo i před několika roky, kdy jsem se mimořádně rozhodla, napsat svůj názor k filmu i na web do kolonek komentářů od diváků. Běžně to nedělám, ale stalo se. Jen mě absolutně nenapadlo, že tím mohu zvednout nejen vlnu aktivity všech návštěvníků stránek, ale třeba i jednoho jediného člověka. Stalo se. Marek, skalní milovník mimozemských civilizací, mi hned na komentář odpověděl a začal o mých názorech pochybovat. Chvíli jsme debatovali na stránkách, ale pak se naše diskuse přesunula na soukromý email. Markovy argumentace, proč mohlo být ve filmu použito to či ono mě docela zajímaly a tak jsme si jednoduše začali psát. Šlo o nezávaznou výměnu názorů.
Teprve později se z emailů vyvinula docela normální konverzace o tom, kdo jsme, jaké je počasí, kde pracujeme. Marek se mi podle zaslané fotografie i názorů líbil, takže jsem neměla problém, souhlasit brzy i s tím, že se osobně setkáme. Zjistili jsme, že bydlíme jen nedaleko od sebe, takže ani tady kontaktu nic nebránilo.
Vědec
Marek byl vystudovaný matematik, tedy alespoň z části, zatímco já měla jen maturitu a pracovala jako prodavačka. Už to mi přišlo zajímavé a neméně zajímavý byl jeho vzhled. Když jsme se totiž poprvé uviděli, bylo jasné, kdo je kdo. Já, blond průměrná třicítka, on třicetiletý muž s vizáží o dost mladšího kluka, jehož tričko zdobil obrázek hlavy mimozemšťana. Za normálních okolností by se mi něco podobného nelíbilo. Nemám ráda trička s obrázky, ale protože Marek dovedl ono úděsné tričko napasovat k ležérním kalhotám a černému saku, uvěřila jsem, že jde z jeho strany o záměr mě zaujmout. Podařilo se. Do nejbližší kavárny jsme zašli na něco dobrého a jeden druhému odpovídali na mnoho otázek. Marek byl sečtělý, měl všeobecný rozhled a to mi imponovalo. Já oproti němu uměla myslet jen na svou práci a pak na to, zda je doma uklizeno, vyžehleno a utřen prach… Na filmy s různou tematikou jsem koukala jen proto, abych tak nějak upustila páru. Rozhodně mě v reálném životě už netrápilo, jestli ten či jiný hrdina přežil a proč. Že jsem občas napsala nějaký komentář na web, byla spíše náhoda. Ale, náhody se dějí a momentálně dali dohromady dva úplně jiné lidi. Zkrátka, v tomto ohledu byl Marek „typický chlap“, zatímco já ta „typická ženská“ a milovníci stereotypů by si ji jistě na naší dvojici smlsli.
Nepoznané je sexy
Mnoho žen se nadchne pro drsné typy mužů. Vlastně, čím více je muž nedostupný, nebo záhadný, tím více bývá pro ženy sexy. Za manželi si sice rády bereme hodné kluky, ale v nejhlubších snech nám figurují neuvěřitelně přeexponovaní hrdinové. Já na drsné sportovce, filmové hvězdy ani drzé manažery moc nebyla. V podstatě jsem zjistila, že v mých fantaziích hrají hlavní roli spíše sexy vědci, takoví možná až trochu podivíni, ale přitom hezouni… Přesně jako Marek. Nikdy předtím jsem podobného muže nezažila a tak mi nepoznané přišlo jednoduše sexy. Snila jsem, přemýšlela a vymýšlela. Brzy jsem začala mít ráda i to jeho mimozemské tričko, které v kombinaci se sakem či celým oblekem sexy bylo…
Prožíváte podobné životní útrapy jako Martina a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Věří na mimozemšťany
Naše první, druhé i další rande se proto nemohlo obejít bez návštěvy kina. Samozřejmě, že s tématikou science-fiction. Jednou to byli dinosauři, jindy zase přerostlé mořské příšery. Bavilo mě to. Jak jsem řekla. Můj život byl natolik stereotypní, že prostě potřeboval změnu a vybití energie. A byla jsem přesvědčená, že stejně to má i Marek. Matematika není nic moc a fantazii zrovna nepředpokládá, takže mi přišlo, že svými mimozemskými myšlenkami jen vyplňuje to, čeho se mu v realitě nedostává. Jenže to neplatilo. První šok přišel, když mi na jednom rande v kavárně začal vysvětlovat, že mimozemšťané opravdu existují, protože je sám viděl. Prý jen na dálku, ale určitě by dal ruku do ohně za to, že to někdo z mimozemské civilizace byl… Tehdy jsem to brala spíše jako vtip a konverzaci brzy stočila na jiné téma. Jenže, Markovy myšlenky se k podobným názorům vracely stále častěji, až mě občas vyprovokoval i k diskusi. Ovšem, když jsem se po chvíli probudila z „transu“ a zjistila, jakému tématu jsme vlastně zasvětili romantický večer, moc dobře mi nebylo. Přesto jsem dala Markovi další šance, protože to je jinak slušný člověk a takových je málo…
Pavlína (29): Přítelovo chování mě utrápí. Už to déle nesnesu.
Mimozemšťané všude kolem nás
Vždy, když jsme zrovna neřešili vesmírné tvory a jejich vpád na planetu Zemi, byl Marek milý a ochotný. Dokonce mi uměl vybrat i krásnou květinu. Rád experimentoval a často mi dovedl sehnat takovou exotiku, až jsem zírala. Kam se hrabe klasický pugét z červených růží… Takže jsme se dali dohromady. Přesto náš vztah nesl, a dodnes nese, jisté potíže. Když si odmyslím Markovy sbírky různých filmových postaviček a hrdinů, přes kterou se absolutně nedá utírat prach, je asi jeho největší slabinou právě hojné mluvení o mimozemšťanech a jejich existenci. O té stále něco hledá, čte a pořád cosi řeší. Když o tom mluví se mnou, tak se to ještě dá, ale horší už je, když spustí na veřejnosti. Třeba moje sestra pro něj nemá absolutní pochopení a pořád dokola mi vyčítá, proč jsem si „nabalila“ takové dítě. Marně mohu vysvětlovat, že jinak je Marek fajn. Podobně skepticky se staví vůči Markovi i moji rodiče a nejhorší je situace, když jdeme do společnosti. To už Markovi často říkám, aby se raději o podobných věcech nebavil, jenže, nemůže si pomoci. Naposledy se takhle „utrhl z řetězu“ na vánočním setkání zaměstnanců před mým šéfem. A přiznávám, bylo to nejen trapné, ale i hloupé. V práci totiž už mého přítele nenazve nikdo jinak, než „mimozemšťan“. Takže asi fakt žiji s mimozemšťanem.
